PAŘÍŽ, baby!!!

Přes víkend 17.-18.10. byl naplánován výlet do Paříže, organizovaný Poissonama. Super příležitost, jak se tam dostat- celý to stálo 60 euro, což je vážně bonbónek cena!!! Takže se nás sebralo asi 50 Erasmáků a kámošů od Poissonů, který, mám pocit, se tam nejeli starat o nás, ale spíš si užívat sami:-)

Odjezd měl být v sobotu v 5 ráno od kolejí. To bylo docela drsoň, protože ještě v pátek večer jsme seděly do jedný hodiny v noci u Jegora na pokoji a kecali jsme (já vim, vstávačka brzo a vůbec, ale mě se absolutně nechtělo spát a slibovala jsem si, že se vyspím v buse cestou...).

V sobotu v 4:30 ráno byla strašná tma, zima, ticho a vůbec nevlídno... Dovedete si asi představit... V 5 jsme čekali u fakulty na příjezd busu, a ono pořád nic... a pořád nic... kosa... furt nic... strašná zima... nic... zima zalejzala za kabáty, do rukavic, do nosů a do uší... bus nikde... no vážně mizérie, a po 45 minutách čekání konečně někdo z Poissonů zavolal do tý busový agentury, pak nám řekli, že "v tý agentuře to spletli" a prej si můžem jít na půl hodky zalézt, bus prej přijede později...

Fajn, zalezli jsme- já si ještě oblíkla o ponožky víc- a po půl hodině jsme se zase srotili před fakultou... Poissoňáci byli celý vysmátí, což mě, upřímně řečeno, dost štvalo:-)A čekali jsme ještě další třičtvrtě hodiny, než bus přijel... no prostě chyba je, myslím, stejně na straně Poissonů a ne tý společnosti... evidentně jim neodeslali šek s rezervací busu, takže žádná rezervace vlastně neproběhla... proto jsme se zdrželi o dvě hodiny... a vyjížděli až v 7 místo v 5. Když si vezmu, že jsme mohla místo tří hodin spát pět... každá minuta dobrá...

A nemilý překvápko- spát se nebude- musí bejt zábava- takže nám pustili nejdřív Přátele a potom Kung-Fu Pandu. Samozřejmě ve francouzštině. ale dalo se tomu dobře rozumět- je to film pro děti:-) A vím to proto, že to bylo tak zajímavý, že jsem si prostě nemohla pomoct a musela na to koukat!!!
Do Paříže jsme dorazili až v poledne a dostali velice krátkej rozchod- jen 5 hodin. Což, kdo byl v Paříži a ví, jak je rozlehlá a kolik je tam věcí na vidění, rozhodně není dostatečně. Takže jsme oběhli jen Rue de Rivoli, Louvre, Champs-Elysées, Arc de Triomphe a Palais des Elysées (Colm chtěl strašně vidět, kde žije Sarko:-D) a pak jsme museli na sraz s ostatníma... Mimochodem, sraz, to znamená, že polovina lidí přišla vždycky pozdě- což mě vytáčí k nepříčetnosti- vrchol byl, když 50 lidí čekalo na 3 opozdilkyně HODINU!!!! A ony se pak ani neomluvily!!! Ale minimálně půl hodiny měl dycky někdo zpoždění...

Ubytovali nás v Auberge de Jeunesse, něco jako hostel. Smolík, zrovna jsem byla na pokoji po deseti:-) Což je docela dost, na jednu koupelnu, která nemá dveře, s jednou sprchou bez závěsu...
Co nám zvedlo náladu, byl sobotní večer. Poissoňáci nás vzali do jedný restošky (tam nás dokonce čekali!!!:-D Tak aspoň něco zvládli objednat správně!), kde bylo zadarmo pití (tzn voda, víno, pivo, vážně co hrdlo ráčí) i jídlo (nosili nevyčerpatelný množství pizzy, asi čtyři druhy, dokonce i bez masa!!! Ale ta byla!!! Skvělá!).

Potom jsme se vyvalili, nacpaní a napojení, do nočních ulic, a nastalo velký rozhodování: Co teď?
A tady se ukazuje nevýhoda velký skupiny, do který patřej Italové a Španělé- nikdy se nic nerozhodne, protože budou všichni stát klidně dvě hodiny na jednom místě a rozhodovat, ale nevyberou žádnou možnost a nejspíš tam už zůstanou... No prostě je to ke zbláznění se!!! :-(Já s Markem, Polákem, jsem obešla aspoň malý kolečko kolem Pantheonu, vrátili jsme se do Auberge asi v jednu v noci. Někteří šli rovnou spát, a co jsem slyšela, tak Španělé byli v pubu, kde pivo stálo 10 euro, a vrátili se asi ve 4 ráno. Super.

V neděli ráno po snídani další sraz (vrrr!!!), kde nám rozdali mapky a jízdenky na Openbusy, to znamená, že po celej den jsme se mohli zadarmo vozit okružníma jízdama po Paříži, jsou tam čtyři trasy a člověk může naskočit i vyskočit kdykoli chce. A pak si běžte kam chcete, večer sraz u autobusu na odjezd do Metz.
Strávila jsem den s Colmem (Ir), což bylo super, protože jsme se shodli na tempu i na věcech, co chceme vidět, a co zas tak nemusíme... ("Chceš dovnitř?" "Koukni jaká je tam fronta... nejdem tam, že ne?" "Moje řeč. Jdem dál.") Běhali jsme celej den, ani jednou jsme se nezastavili, nejedli, nepili, nespali- a stejně jsme stihli jen půlku toho, co jsme chtěli vidět... Paříž je prostě moc rozlehlá a příliš zajímavá...
I tak- aspoň jsme oběhli Montmartre ("Jdem najít kavárnu kde pracovala Amélie!"), Eiffelovku, Hotel des Invalides(Napoleonova hrobka!), Madeleine, Notre Dame a už bylo 5, tzn sraz na odjezd domů. Openbus jsme využili jen jednou, a to na posledních 10 minut cesty k Auberge. On totiž byl strašně pomalej ("Hele to bude rychlejší, když půjdem pěšky." "Jasný, však jsme mladý. Teď můžeme využívat nohy, až budeme starý, tak pojedem busem.")
Je to jasný- až bude příští semestr další výjezd do Paříže, pojedeme ještě jednou a dokončíme, co jsme nestihli!!!

A pak už cesta domů... Dva francouzský filmy, jeden primitivnější než druhej. Dojezd na koleje před půlnocí, rychle popřát Tomášovi (Slovákovi), kterej měl narozky, a spáááááááát!!!
Protože druhej den pondělí, to znamená zase škola od 8 ráno a celej kolotoč všedního týdne nanovo...

Grève!!! a další lekce ze života

Dneska jsme dostali velkou lekci francouzský kultury...

Včera večer na koncertu (kterej pořádal Kamerunec, angažující se v kulturních akcích, hrála skupina z Quebeku a i když hráli styl, kterej mi zrovna nejede- jazzpop- musím uznat, že byli vážně výborní!!! A moooc fešnej klavírista!!!) se začaly šířit storky o tom, že "zítra bude stávka a všechny kurzy odpadaj". Nakonec si tím byli všichni tak jistí, že jsme protáhli zábavu až do dvou hodin do rána. Sedělo nás asi deset lidí ve studiu jednoho Francouze, pili jsme horkou čokoládu a kluci se střídali v Guitar Star- nebo tak nějak se ta hra jmenovala- jde o mačkání správných kláves na malý kytárce podle toho, jak ty noty běžej na obrazovce kompa... Něco jako ten tvůj tancovací kobereček, švigy...

A dneska ráno jsme nemusely vstávat (mě teda v 9:45 probudily SMSky od operátora, kterej tvrdošíjně trval na tom, že si musim nastavit vzkaz do hlasový schránky) a našly skutečně na stránkách školy a v mailu oznámení, že děkan univerzity vyhlásil na dnešek volno kvůli stávce zemědělců. Takže žádný kurzy, otevřená jen jedna menza (ale vařili jako vždy skvěle), a pak jsme vyrazily na odpoledne do města, shánět dárky a užitečný věci. Já si například koupila hooodně uchva kabát a rukavice do Paříže, aby mi tam o víkendu neumrzly ruce...

No a při návratu na Ile du Saulcy jsme je opravdu potkaly!!! Konvoj traktorů, všichni s rozsvícenýma blikajícíma světlama, jeden namačkanej na druhýho, projížděli pomalu hlavní silnicí, sypali zrní, bouchali řachavý kuličky a troubili... Kolem samozřejmě spousta zvědavců, policie...

Ještě o jednom fenoménu bych se ráda zmínila- a to jsou nevyčerpatelný letáčkový informační kampaně... snad každej den (nebo aspoň jednou dvakrát týdně, ale i to je na naše poměry hodně!) tady člověku někdo strká letáčky pod dveře, nebo do dveří, do ruky...
Pořád se tu někdo snaží někoho organizovat, angažovat, lákat, přesvědčovat ke koupi nebo k návštěvě baru...
Kdo mě zná, asi tuší, že mě to docela štve, protože a) stejně je většina toho nevyužitelná, např. Zúčastněte se podpisu petice za desátou sociální dávku od vlády francouzským studentům, nebo Přijďte si desetkrát zahrát bowling ve skupině jedenácti lidí a po jedenáctý, když vás bude dvanáct, dostanete každej padesátiprocentní slevu na pití; b) ale hlavně- já v tom vidím neuvěřitelný plýtvání papírem!!! Takovejch papírků, co se jen tak vyhodí!!!

I ve škole... pořád někdo něco někde kopíruje a tiskne, ne že by oboustranně nebo aspoň dvě stránky na list... ne, každej list je potištěnej třeba z pěti procent a zbytek papíru svítí bíle a drze přímo mě do očí, aby se mi vysmíval, že všechny moje ekologický snahy tady musim zahodit stejně jako ty plasty do normálního odpadu...:-( na což jsem si už musela zvyknout, i když mi každej kelímek od jogurtu v koši drásá srdce a neskutečně se těším na Českou republiku, kde je konťák na každým rohu!!!!

A ještě fotka, jak se mi tu dosušovalo oblečení, když jsme praly...

Helena je konečně mobilní!!!

Dneska jsem si koupila francouzskou SIM kartu a konečně budu moct komunikovat s ostatníma (přes maily a FCB to moc nejde...). Po konzultaci s několika kamarády jsem se rozhodla svěřit se operátorovi SFR, u kterýho se dá dobít kredit jednorázově na utrácení po určitou dobu (třeba 5 euro na týden, 15 euro na měsíc,...). Má to tu výhodu, že jsem si nemusela kupovat novej phoun (naštěstí můj Samsung není blokovanej pro francouzský SIMky) ani se upisovat na smlouvu na dva roky (jako u ostatních)... Snad se teďka nedozvim, že u jinýho operátora existuje ještě výhodnější nabídka!!! :-D
Kromě toho se žije dobře... :-) včera zase aquagym a potom ještě hodina plavání, byla jsem příjemně mrtvá a asi tam fakt budu chodit, je to super.
Dneska se taky stala zvláštní věc... v 13:35 jsme nastoupili do třídy, kde jsme minulej týden měli první TD z předmětu Monnaie et Financement (a očekávali logicky, že tam budou i dneska), ale ouha- byli tam stejní lidi, ale čekali na TD z úplně jinýho předmětu... oběhli jsme všechny třídy na patře, ale v každý byl někdo jiný a měli TD taky z něčeho jinýho... Po kontrole nástěnky jsme zjistili, že u našich TD je poznámka: Začíná 21.10. ... Zvláštní, vzhledem k tomu, že už jsme měli první hodinu, která vlastně teda ještě ani nezačala... hmm... no co se dá dělat, museli jsme se na to vykašlat a udělat si volný odpoledne...;-)

Začátek TD, návštěva z Čech, plavání, setkávání se...

12:06, během vypracovávání nejrůznějších úkolů do škóly

Na dnešek, místo výletu do Thionville, mám práci, kterou když neudělám dneska, tak nevím kdy, protože přes týden jsem totally busy... takže zatnout zuby, ignorovat přírodu, která mě volá ven, a makat a makat...
Aspoň že není dvakrát krásný počasí, nevím jak u vás v ČR, ale do nás se zakous podzim... takže zataženo, občas s deštěm (jak je vidno na fotce), vítr, občas kosa... pak se není čemu divit, že tu likviduju tolik croissantů- tělo prostě cítí, že potřebuje tukový zásoby na izolaciO:-) Fuj fuj, pěkně chabá výmluva, skutečnej důvod je, že je tu všechno tak VÝBORNÝ, že se prostě nedá odolat...

Takže se to musí kompenzovat- čím? Našla jsem si novej sport, a to (bohužel jen dvakrát týdně) plavání- je to asi čtvrt hodiny pěšky od koleje, bazén má sice jen 25 metrů, ale profesorka je výborná. Každýho se nejdřív zeptá, o co mu na její hodině jde ("hele vo co ti jde, vole?"... no takhle ne:-)...), a pak mu celou hodinu vymýšlí plavání a nácviky na míru- třeba dvaceti lidem najednou!!! Obdivuju... U mě se zatím soustřeďujeme na znak (moc točím rukama) a prsa (moc spěchám s tempama), slíbila mi kraula... že bych se to konečně, v 21 letech, snad naučila???!!!

Kromě plavání jsme začali chodit taky na TD- neboli travaux dirigés- neboli cvika... je to něco úplně jinýho než u nás v ČR, cvika tu vedou většinou jiní profesoři než přednášky, mají vlastní plán výuky a bere se tu taky něco úplně jinýho než na přednáškách. Chce to od člověka spolupráci a předpřípravu... Taky nám hned navalili spoustu úkolů, projektů, prací...
Nic proti profesorům, jsou veskrze hodní a milí, ale... přece jen, trochu by nám odpustit mohli... nám Erasmačkám... myslím, že to berou spíš jako "hele, když už tady jste a troufáte si studovat s Francouzema, tak musíte něco předvést, takže budete makat dvakrát tolik", a neodpustěj nám vážně nic...
Takže například dva projekty po 25 stránkách na Economie du Travail, projekt o 30 stránkách na angličtinu, plus najít si opravdovej inzerát na opravdovou práci, zpracovat si podle toho CVčko a motivační dopis (pozor, tady tomu říkaj resumé a cover letter) a dokonce si nacvičit opravdový interview jednak ze strany zaměstnavatele, jednak uchazeče!!! Samozřejmě předvést... Huh.

Ještě tu mám bichli Metod ekonomickýho a sociálního výzkumu, kterou musím za tři dny odevzdat, ale není to zrovna čtení na dobrou noc... Maká se tu mnohem víc než v ČR, zlatá zemědělka...

Kromě školy ovšem i žijeme :-) Hodný návštěvník z Čech nám dovezl zásoby od maminek, co jsme si nadiktovaly, a zase jel... Já jsem si nechala přivézt lahev Becherovky, kterou jsem slavnostně otevřela včera večer, namíchala z ní Beton (Becher, tonik, citron) a ten sklidil velkej úspěch na večerní akci, kterou pořádaly Italky a Španělé na zahradě před kolejema... Všichni s chutí připíjeli na českou karlovarskou tradici :-)

Ještě jeden důležitej moment nastal- koupila jsem si kartu 12-25, což je něco jako naše Inkarta, akorát na francouzský železnice... dá se s ní získat dost slušná sleva na jízdným, což potěší, protože vlaky jsou tu neskutečně drahý a železniční doprava je monopolem na trhu vnitrostátních francouzských přepravců... Takže první velkej plán nastává na začátku listopadu, kdy se pojedu podívat za švigrou do Grenoblu!!! Juchej!!!... Cesta sice trvá přes sedm hodin a budu muset zatáhnout v pátek jednu přednášku, ale vyplatí se to, ne?...

BTW, Grenoble... ještě že to město existuje, a dokázalo zplodit jednu velice významnou osobu, která se tu pro mě stává čím dál tím víc významnější (nějak se mi nedaří maskovat emoce, takže mu to už asi došlo, tak teď se, chlapče, předveď...) Zatím nechci nic zakřiknout, ale bylo by fajn mít kam jezdit na prázdniny na hory... :-D

Poslední fotka je ukázka místního vztahu kluků k holkám- Kačka Jirková mě už na to upozorňovala, a je to pravda- chlapi si samozřejmě všimnou, když na koleji bydlej holky, a mě pořád někdo chodil klepat na dveře... Neznámí a nevítaní, nepozvaní hosté, kteří přijdou "čau, jak se máš?" a myslej si, že se budou seznamovat... tenhle styl chování vážně nemám ráda, takže jsem si na dveře vylepila cedulku "Klepejte pouze jestli víte odpověď- Jak se jmenuje prezident země, ze které pocházím?" (kdo najde ve francouzským textu gramatickou chybu, má bod) Myslela jsem si, jak jsem na to vyzrála, ale o dva dny později jsem našla pod dveřmi vzkaz na ubrousku- "Václav Klaus, srdíčko, Bambi, pokoj 224"... :-D Ti chlapi se nevzdaj!!!

Příští víkend pojedeme na výet do Paříže s Poissonama!!! A ten další... domů... Těšte se a děste se... Mě osobně to tu utíká tak strašně rychle, že se mi ani nechce věřit, že už je říjen a že mám jet domů... připadám si, jako by to byly teprv dva týdny, co jsme přijely, a přitom už to budou zakrátko dva měsíce...

Luxembourg

V neděli 4.10. (tj včera) jsme ráno s holkama vyrazily do Luxembourgu. První příjemný překvápko přišlo na nádraží, protože jsme za zpáteční lístek místo 28 euro pro každou (což našel internet) platily 40 euro dohromady (!) díky nedělnímu tarifu... Jenže těsně před nástupem do vlaku (tzn tak pozdě, že bychom se už nestačily vrátit na kolej)jsme s Kristý zjistily, že nemáme ani pas, ani občanku- což by mohl být problém vzhledem k tomu, že jsme vlastně překračovaly státní hranice... což nám bohužel vůbec nedošlo. Občanku tady ve Francii ani nemám a pas... ten je hezky uložen v bezpečí v pokoji, neřeknu kde;-)
Ale co se dalo dělat, nastoupily jsme a doufaly, že nepřijde průvodčí... přišel. Hned co jsme vyjeli z nádraží, ještě v Metz. Připravovaly jsme si úsměvy a omluvy, že "pitomé východoevropanky si neuvědomily, že Luxembourg není ve Francii, a prosí, aby je pan průvodčí nevyhazoval z vlaku", jenže pan průvodčí nás převez, protože zkontroloval lístek paní naproti nám a pak si k ní přisedl a povídal si s ní po celou cestu, nás si ani nevšiml...:-)

Takže jsme dorazily v pořádku do Luxembourgu, kde čekalo další překvápko- ne moc pěkný počasí, docela zima a zataženo, zkrátka nic moc na focení, a jedno velice příjemný- TŘÍDĚJ TAM PLASTY!!! Tím pádem jsem litovala, že jsem nevzala tu obrovskou tašku plastů, co jsem si tu sušila několik týdnů, než jsem ji nejvíc pokořená hodila do normální popelnice (popel na hlavu a hlavou o zeď!!!) a nevyhodila ji tam... kdo to mohl vědět, že...

Nicméně jsme se vydaly na prohlídku městem, který má tu výhodu, že všechny hlavní památky se nachází v pěší vzdálenosti ve třech lokacích- centrum, dolní město a Evropa. Za dopoledne jsme oběhaly centrum, potom se skočily ohřát do Quicku na kafe a svačinky připravený z domova/koupený v miniaturním množství za nehorázný peníze. Odpoledne nás čekal přesun na Kirchberg, neboli Evropskou vesnici.

Úplnou náhodou jsme potkaly i Luďku a Tomáše, Slováky z kolejí, kteří se nezávisle na nás vydali stopem, a pokračovali jsme spolu.
Takže zbytky pevnosti, MUDAM (muzeum moderního umění), Lucemburská filharmonie, Evropská Komise, Parlament, Soudní dvůr, Lucemburská obchodní komora, atd... Zajímavý bylo, že tam bylo úplně mrtvo!!! Nikde ani noha... to se ví, neděle, všichni úředníci si lebedili v teplíčku v postýlkách... ale o všedních dnech tam musí bejt teda hemžení! Ty budovy jsou fakt obrovský, jedno okno do kanceláře vedle druhýho, člověk jako kapka v moři, součástka obrovskýho systému... zajímavý a lákavý, ale taky trochu odpudivý a depresivní...
Okna nás zaujala natolik, že jsme si skrz ně vyfotili interiér kuchyně Lucemburský obchodní komory :-D na fotce mám zachyceno, copak tam mají za zásoby, a taky jakousi fakturu, nevím za co...
Pak už jsme to vzaly (už s Y na konci, protože Tomáš a Luďka se odpojili, aby chytli stopa zpátky do Metz) zpátky na nádraží, vlak nám ujel o minutu, ale naštěstí za hodinu jel další, tak jsme si aspoň polebedily v čekárně. Já se pokusila vyluštit křížovku, ale většina výrazů v zadání nebyla ani ve slovníku, takže... ehmm... ji budu muset vyluštit později... třeba... ji dám tomu krásnýmu Ekologovi a požádám ho o pomoc, to by mohlo zabrat, ne? ;-) Jen aby ji dokázal vyluštit aspoň on!!! :-D
Celkově se mi Luxembourg docela líbil, ale míň než třeba Nancy nebo Epinal... Připomínal mi trochu Monte Carlo, tím svým Casinem a taky je postavený v dost strmým svahu, ale bylo to tak nějak... míň francouzský, míň zdobný a načančaný, víc německý, striktní, uhlazený, rovný, betonový a kamenný...

Večer, celý unavený, jsme ještě s Kristý skoukly Posledního Skotského krále- síííííííla!!!!!!!! Síla silnější než celodenní výlet a silnější než silný kafe, který si, tatí, vždycky objednáváš a oni ho většinou neuměj udělat tak silný, aby ti to chutnalo!!!
Pak už spát a dneska ráno vstávačka v půl osmý na angličtinu...

Po týdnu...

... Přichází zúčtování...

Sobotní Auberge Espagnole se, myslím, velmi vydařila :-) Akce začínala ve 4, a když jsme přišly v 5, už byla naprostá většina jídla nenávratně sežrána... aspoň jsme stihly ochutnat italský těstoviny (protože Italové nikdy nikam nepřijdou včas, přišli pozdě i na Auberge a tak jejich jídlo ještě nebylo snědený:-D ale měli to trochu nudný- jen penne s pestem), francouzský trubičky s čokoládou, maďarský těstoviny nasladko (no, to mi moc nejelo) a trošku paelly, kterou nedojedla Gaelle z Poissonů :o) ale ta byla fakt exkluzivní!!!
Naše šveščiščky v čokoládě, kokosu a mandlích měly velkej úspěch... Díky bohu za rodinný vánoční recepty! Slovenský halušky (který jsem vlastně vařila já, protože mě strašně bavilo házet to těsto do hrnce) prý taky zmizely rychle... Když bylo dojedeno, zbývaly asi dvě hodiny do začátku večerního programu- koncertu. Tak jsme je strávili v parku zábavou, která vyústila ve velmi mlhavý vzpomínky na zbytek večera a bolehlav v neděli ráno O:-) ajaj...

Pak uběhl celej týden tak nějak v poklidu. Důležitý okamžiky jsou úterní "oslava" Carmellových narozek, kdy mu Italky místo dortu připravily dlouhatánskou bagetu s Nutellou a zapíchanejma sirkama, který musel sfouknout:-)dobrej nápad... středeční kino (Inglourious basterds- vřele doporučuju všem, co to ještě neviděli! Jen tobě, mami, ROZHODNĚ NE!!!), čtvrteční "unmoiversaire", neboli oslava jednoho měsíce od příjezdu- s holkama na St Quentinu jsme se nejvíc bavily tím, že jsme z drátu od špuntu z láhve cidru zformovaly žirafu a pak jsme s ní hrály divadlo za pomoci dvou lahví, vařečky, arašídů a plyšovýho tygra :-D Aneb, jak řekla Kristý, takhle se bavěj studentky univerzity...

A pak včerejší noc, neboli Nuit Blanche, kdy po celou noc (prý až do 9 do rána) probíhají po Metz různý kulturní akce, kterejch se lidi můžou zadarmo účastnit... Bylo to super, i když jsme vlastně nestihly nic, co jsme měly naplánováno:-)
Ale co jsme viděly... libově osvícený letadlo francouzský armádní letky pod Porte Serpenoise, fantasmagorní projekci jistý Mariny Abramovic, kde si na videích různě nechala plazit hady po hlavě, jedla cibuli, umývala lebku atd... Taky skulptury a instalace různě po městě, jedna byla utvořená z bábovek, který potom autorky rozřezávaly a rozdávaly je divákům... byly jsme si třikrát O:-) Ještě další projekce s finskou tématikou, jedna i s živou hudbou, fakt libovou, další hudba od DJů na ulici, odkud jsme radši zdrhly, když se tam začali srocovat opilci a transvestiti, a zakončily jsme to tancem na "Garden party" v Arsenalu (představte si něco jako Rudolfinum, do kterýho nkdo na férovku zasel trávu), kde po dvou skvělejch DJkách nastoupili Nouvelle Vague!!!
No ale nejdůležitější a nejlibovější byla chvíle, kdy se nám Gabi ztratila na radnici, já ji šla hledat a potkala jsem... no...;-) Ekologa!!! Jupí!!! To je nejhezčí kluk co tu je... ;-)
Spát jsme šly zase ve tři hodiny ráno... A to jsme cestou na kolej potkávaly lidi, kteří teprv vyráželi do města!!!