... končíme, zavíráme krám...

Tak už je to tak... tento příspěvek píšu v Praze.

Hned poté, co jsme se s Hanh vrátily celý šťastný z Bretaně, nás štěstí a dobrá nálada rychle přešla. Nastal totiž opravdu opravdovej konec Erasmu...:-(
Už v pondělí si sbalila a odjela Izabela (se kterou jsem byla v Montpellier v únoru) a sama Hanh (která byla mojí nejlepší kamarádkou a po který se mi vážně hodně bude stýskat!!!).



Zároveň se skupinka Erasmáků vydala do Normandie, takže s těmi jsme se taky museli rozloučit. Mezi nimi i můj další nejlepší kamarád Marek (o tom už bylo napsáno spousta).
No, co mám říkat- brečela jsem třikrát... je to vážně síla, jak moc se s těma lidma člověk spřátelí a sžije, za tak krátkou dobu!






Já jsem si v pondělí sbalila věci, uklidila pokoj, oběhala všechny Erasmus dokumenty k odevzdání a zavřela účet v bance. V úterý jsem tak měla už jen velmi málo na práci a vesele jsem naposled vyrazila do posilovny, viděla se s posledními přáteli, odevzdala pokoj- a humorná historka je tu!!!



Odevzdání pokoje probíhá za přítomnosti uklízeček, který zkontrolujou, je-li pokoj řádně uklizen a v dobrým stavu. Když je, člověk dostane podpísek na formulář, který odevzdá společně s klíčem od pokoje na recepci a obratem dostane vrácenou kauci (kterou platil už v září, 170 euro). Kdyby bylo v pokoji něco potřeba nahradit nebo zaplatit škodu, strhly by se peníze právě z kauce. Systém jasný a jednoduchý. To by to ovšem nebyl Francouz, aby v tom nenadělal bordel...



Pokoj jsem odevzdala v 15:15. Byl v pořádku a uklízečky mi podškrábly potřebný formulář, se kterým jsem v 15:30 seběhla na recepci a dožadovala se vrácení kauce. A odpověď od paní Recepční: "no ale účetní oddělení už je zavřený... měli do tří."
"Jak mohli mít do tří, když se pokoje odevzdávaj do 15:30?" "No, prostě to tak maj... Jste si měla přijít ráno."
"Jak si můžu ráno přijít pro kauci, když ještě ráno nevím, jestli z ní něco nebudu platit?"
"No nevim. Přijďte si zejtra."
"Já odjíždím už dneska večer."
"Tak to nevim."
"Já tam slyším hlasy. Fakt tam nikdo není, kdo by mi to moh dát?"
"Ne."
"Tak nemohli byste mi to poslat na účet?"
"Mohli. Dejte mi číslo účtu ve vaší francouzské bance."
"Ten už jsem zavřela včera, protože odjíždím. Mohli byste mi to poslat do české banky?"
"... ... ... hmm... jo, vlastně jo. Tady si vyplňte formulář."
"Za jak dlouho tam ty peníze budou?"
"... tak za měsíc... dva?"
To vám teda pěkně děkuju.



Nicméně, i pokoj byl odevzdán, už zbejvalo jen se dostavit s kuframa na nádraží. Mimochodem, jak jsem se předtím bála, že si snad všechny věci ani nezabalím, tak nakonec nebyl nejmenší problém... taky jsem toho spoustu s těžkým, nebo i lehčím, srdcem nechala u kontejnerů na použití pro případné zájemce. Některý věci totiž už ani neměly cenu vozit domů.




Sbohem tedy, moje krásně nejoblíbenější Conversky!!! Milovala jsem Vás a navždy zůstáváte v mém srdci, ale bohužel jste již byly tak ošoupané a rozšmajdané, že jsem ve Vás dělala spíš ostudu než parádu a je zkrátka čas posunout se dál a koupit si nějaký Váš novější typ. Ne, neplačte, však on si Vás nějakej houmlesák třeba v tom konťáku najde a ještě vás dotrhá...



Zajímavá ironie osudu byla, že na nádraží s kuframa mě odvezl můj bývalý Frantík, Vincent se svým kámošem Mathieuem. Tak to byli oni, chudáci, koho jsem viděla jako naprosto posledního z Metz a kdo si odnesl to největší brečení. Myslela jsem si, jak ten odjezd dobře zvládnu, ale nedalo se. Nějak mě to přemohlo a neudržela jsem slzy v očích... No a kluci byli samý "ale nebreeeeč...", ale oba přiznali, že měli taky namále :-) no jo, chlapáci...


Pak už nastoupit do busu, poslat poslední SMSky na rozloučenou...

... a tímto...
... končí...
... můj...


...
...

... ERASMUS...

P.S.: V tomto příspěvku publikuju pár fotek, který prostě stojej za to, vidět!!! :-) I když vám možná leckdy ty fotky ani ty lidi nic neřeknou, nevadí... pro mě mají všechny a všichni velkou hodnotu a tak si je sem dám a budu si vzpomínat sama!!!



P.P.S.: Děkuji všem případným čtenářům tohoto blogu, že ho četli :-)

Poslední měsíc ERASMU... Zkoušky, světový události v Metz, my mizíme do Bretaně

Hodně zvláštní pocit, že za tři dny je po všem... ano, čtete správně- můj pobyt ve Francii se nachýlil k takovýmu konci, že už zbývá jen velmi málo.
Polsední měsíc- květen- byl neskutečně nabitej událostmi a zážitky a utekl asi nejrychleji ze všech měsíců.



Především kvůli zkouškám- naštěstí se nenavalily všechny do jednoho týdne (jak je tu zvykem), ale hezky popořadě v průběhu celýho měsíce. Poslední jsem psala v úterý 25.5. a tímto mi oficiálně skončil školní rok a začaly prázdniny.



Důležitý události v Metz byl jednak Svátek Evropy (víkend 8.-9.5.), kdy jsem souhlasila s dobrovolničením na kongresu k této příležitosti. Hořce jsem toho zalitovala, když se ukázalo, že budu muset tlumočit projevy řečníků z francouzštiny do angličtiny asi stovce mladých účastníků kongresu z celý Evropy- ale nakonec to docela šlo, i když jsem se teda pěkně zadejchala a zapotila a zalámala si hlavu!!!
Dokonce mi alžírskej exministr kultury poslal speciální poděkování, který si můžu přiložit k CVčku!



Taky se tady v Metz slavnostně otevřelo Centre Pompidou (mladší bratr toho v Paříži, jedinej ve Francii!!! Taková čest!). Samozřejmě jsme tam museli hned jít, první den, okamžitě po otevření bran- ovšem ukázalo se, že ten samej nápad měla spousta dalších lidí a tak jsme museli čekat frontu dlouhou jak na melouny... Musím ovšem uznat, že se to vyplatilo!!! V Centru jsou tři patra výstavy nejslavnějších umělců, jen jejich spojitost mi uniká- od nejstarších pravěkých památek, přes impresionisty po moderní architekturu. Strávili jsme tam tři hodiny a pak se, celí vyčerpaní a hladoví (ale nasycení kulturně!) uchýlili do vietnamskýho restaurantu, kterej doporučila Němka Hanh.



Pozor, Hanh- tu jsem zlákala, aby se mnou hned po zkouškách (tzn ve středu 26.5. v 6 hodin ráno) vyrazila na čtyři dny do Bretaně. Byla to nejlepší volba, kterou jsem mohla udělat, protože to byl nádhernej výlet, skvělý zakončení ERASMUS pobytu!
Vrátily jsme se právě včera večer a přivezly si spoustu vzpomínek a fotek, dojmů, a taky bretaňských dobrot :-)



Rennes, Saint Malo, Mont Saint Michel (to bylo hlavní lákadlo!), pláže a oceán, sochy vytesaný do útesu, pohodlný ubytování v Auberge de Jeunesse, skvělý bretaňský galettes (palačinky z tmavý mouky) a jejich speciální zákusky z bretaňskýho slanýho másla a sušenejch švestek, spousta řečí, tlachů a drbů, prochozený dny (a podrážky), déšť i opalovačka... Zkrátka pěkně nahustěný čtyři dny!



No a teď... už mě čeká jen zabalit věci (neboli našťouchat, co se vejde, co toho obrovskýho kufru, a co se nevejde, tak do toho menšího černýho, a co se nevejde ani tam, ani do kapes, tak tu budu muset nechat...), uklidit pokoj, zavřít účet v bance, vyzvednout poslední dokument ze studijního oddělení, se všema se rozloučit, naposled projít Metz a...

... domů...

Konec prázdnin, Praha, první máj v Metz a první loučení

Můj poslední příspěvek končil slovy "návštěvě Prahy..." což znamená, že tento příspěvek se musí zabývat Prahou.
Strávila jsem tam pět dní, dost našlapanejch a intenzivních- ale skvělejch!!! Viděla jsem spoustu lidí, co mám fakt hodně ráda, byla jsem na dvou trénincích kickboxu a dvou aerobikách, na návštěvě rodiny, s mamkou na francouzštině a... a ono se toho moc dalšího nestihlo :-)
Taky proto, že jsem si s sebou do Prahy odvážně vzala práci na projekt a učení na zkoušku, s velkým předsevzetím, že tomu věnuju aspoň dvě hodiny denně... no tak ne :-) Nevyšlo.
Dala jsem tomu asi tak tři hodiny za celou dobu, takže jsem to potom všechno musela dodělávat po návratu do Metz... a to bylo zrovna tak krásně!!! Celej týden svítilo, hřálo, kvetlo, vonělo a zpívalo a švitořilo... radost pohledět!
Takový úplně kraťasový oblečení... což je zajímavý, protože Francouzky nějak nejsou, zdá se, příznivkyně čehokoli, co je kratší než ke kotníkům... První den, co jsem tu byla, muselo bejt kolem pětadvaceti stupňů!!! Vyrazila jsem ven v kraťasech a tílku a potkávala samý osoby zahalený do dlouhejch tunik a kalhot až na zem... a jedna kamrádka Francouzka mi řekla "ty jsi oblečená jako na pláž!", sama málem v kombinéze... A spolužáci vyvalili oči se slovy "tys odhalila nohy!!!", po čemž jsem se už začala cítit trochu nesvá, takže jsem poznala, že tady se asi musí zahalovat a schovávat, co to jde, aby člověk nebudil moc rozruch...
... Což nechci vidět v létě, až bude vážně vedro! A poslala bych Frantíky podívat se do Prahy v létě, kde potkáte chlapy od pasu nahoru svlečený a slečny, který na sobě nesou asi tak deset centimetrů čtverečních látky, z čehož většina je šátek ve vlasech...

Jenže já si stejně kraťasů a svlečených mužů moc užít nemohla, protože jsem většinu těch krásnejch dnů strávila zavřená v pokoji, sedě u stolu, a šrotila a šrotila... na zkoušku, kterou jsem psala v pátek. Předmět se jmenuje Problemes Economiques et Sociaux Contemporains, neboli strašně zasvěcený povídání na osmdesát stránek o tématech, který hýbou společností... Neuvěřitelně zajímavý, ale jak říkám, osmdesát stránek zpaměti?... Ou nou...
Celkově na tu zkoušku bylo málo času- jen šedesát minut. Hodina na zodpovězení čtyř dost obsáhlejch otázek (limity evropský rozpočtový politiky, jestli je HDP relevantní ukazatel ekonomickýho růstu a jaký jsou jeho nevýhody, jestli euro ohrozilo pozici dolaru jako primární světový devizy a jaký fáze má globalizace).
No, psala jsem jako o život, popsala každou odpovědí jednu stránku, a bejvala bych mohla psát i dál, ale nebyl čas... A to jsem se ani nestačila dostat k tomu hlavnímu, co jsem chtěla napsat :-(
Takže nadšená z toho nejsem, ale aspoň to vědomí, že jsem udělala maximum, to mě hřeje :-) a snad to za těch 10 bodů bude!!!

Teď přibližně týden volna, který bude vyplněno opět učením na další zkoušky...
No a zrovna když mám první den volno, tak prší!!!
Mimochodem, ten první den volna byl první máj :o) takže svátek lásky a povinná líbačka pod rozkvetlým stromem!!! Další česká tradice, kterou jsem sem zavedla a která se setkala s velkým úspěchem od Erasmáků... Rozkvetlej strom (jestli to byla zrovna třešeň, to si nejsem jistá) jsme našli před kolejí a kluci nám dali hubana na obě tváře (po francouzsku, že), jedna radost! Tak snad do roka neuschnu... A všichni jsou už natěšení na nějakou další českou tradici, protože i Velikonoční hodovačka se jim líbila.

Taková smutnější stránka jara je, že Německá část Erasmů už odjíždí, protože u nich semestr začíná v dubnu- takže tady v rychlosti dokončili na speciální předtermíny zkoušky a frrrr, rovnýma nohama do semestru u nich v Německu... Takže tyhle fotky jsou z rozlučky se dvěma z nich- Denisem a Aline. Denisovi jedna uklízečka dokonce napsala vzkaz na rozloučenou (ten si ji teda musel omotat kolem prstu!!!).

Aline, to byla moje hoooodně velká kamarádka, se kterou jsme prodrbaly pěknejch pár hodin na chodbě... Je to ta blonďatá slečna bez klobouku... No, za měsíc nás to čeká všechny!!!

Jarní prázdniny, Alpy a Praha

Pouhej týden po Velikonočních prázdninách nám hodný francouzský školní systém nadělil 14 dní volna, od 11. do 25.4.



Poslední dny před prázdninami stály za to :-( Jak už jsem psala v příspěvku o Velikonocích, začaly zkoušky... a docela festovně- nejdřív angličtina, potom předmět Politique Economique a hned další den Economie et Politiques Sociales... Ty poslední dvě zkoušky byly asi bohužel dost propadák- kvanta informací (v případě Eco Pol Soc navíc neskutečně nezajímavý- kdy v životě využiju filozofování o dostatečnosti nebo nedostatečnosti francouzskýho sociálního systému?), dost málo času na jejich naučení (byly hned dva dny po sobě) a navíc obrovská demotivace k učení... A co je nejhorší, zradil mě trávicí systém!
Lépe řečeno, kafe ráno k snídani, který chtělo nutně ven hned po prvních 60 minutách zkoušky- nedá se nic dělat, napsala jsem rychle, co jsem věděla (stejně toho moc nebylo), odevzdala papír a utíkala na malou... Jenže pak už jsem se nemohla vrátit a ten test dopsat, tak to prostě chodí...



Takže jsem si šla v klidu zabalit věci, obalit švestky v čokoládě a kokosu a poobědvat s Haike a Mathieu Marechalovými, kteří se stavili v Metz a jsou zachyceni na fotce, zatímco moji spolužáci psali ještě dvě hodiny...

Proč jsem balila věci a švestky?



Protože v neděli 11.4. v sedm hodin ráno se před SUAPSem sešlo 18 lidí všech věkových kategorií, aby společně nasedli do dvou minibusů a vydali se směrem Alpy, městečko Guillestre, ubytovali se v Auberge de Jeunesse a zůstali tam týden.

Byl to super zájezd!



Každý den po snídani jsme někam vyrazili- a že to bylo v horách, tak se chodilo pořád nahoru a dolů, šplhalo na vrcholky a sestupovalo do údolí, i sněžnice jsme dvakrát obuli a vydrápali se do výšek až tři tisíce metrů, a vyzkoušeli si Nordic Walking, překračovali laviny a poznávali historický památky, navštívili nejvýše položený město i vesnici v Evropě...



Počasí?... Všechny tváře nám ukázaly, ty Alpy :-) a poznala jsem, že na horách se fakt počasí mění rychle- během pěti minut se změnilo ze slunečna, bezmračna a teploučka na nefalšovanou sněhovou vánici... a po dalších deseti minutách se zas udělalo tak vedro, že jsme pokračovali v tričkách s krátkým rukávem...



Byli jsme tři Erasmáci- se mnou ještě Poláci Marek a Izabela. Kromě nás ještě sympatická studentka z Argentiny, tři Francouzský studentky- dračice, dalších několik lidí ve věku 25-30 let (bejvalí studenti, co zůstali věrní SUAPSu) a čtveřice dam ve věku našich prarodičů... no a pak jedno individuum, který jsme přezdili Dromedár a ani se mi sem o něm nechce rozepisovat, jinak bych se zas musela rozčílit!!! Řekněme, že Dromedár byl jedinej černej mrak na modrý alpský obloze...



Bohužel, my mlaďoši jsme byli- jak se ostatně dalo čekat- zdaleka nejaktivnější a nejsportovnější, takže jsme museli hodně čekat na zbytek skupiny- ale že se držely, ty šedesátileté paní!!! I do Sokola by mohly chodit, to musím uznat! ;-)



Být s Markem se ukázalo výhodný oboustranně- on si ode mě půjčoval opalovací krém, balzám na rty a jiné potřeby, na oplátku nás celej týden bavil- například jsme spolu vynalezli novou Erasmáckou znakovou řeč :-D no a ten krém mu stejně nepomohl, protože si sice namazal obličej, až ho měl celej bílej, ale na krk zapomněl- takže se večer do Auberge vrátil s bělostným obličejem a neskutečně rudým spáleným temenem...



A taky jsme objevili půlhodinu cesty od penzionu teplý minerální pramen, stékající do malýho jezírka, tak akorát pro tři lidi- takže koupačka :-) a to koupačka luxusní, soukromá, s výhledem na Alpy všude okolo a s místním vínem!
Malá perlička- poslední večer se šel Marek vykoupat sám, bez nás- prej s ním do tý vody skočili i dva psi, který tam někdo venčil :-)



V Aubergi se o nás staral nemsírně sympatickej pár mladejch místních lidí, skvěle nám vařili! A každej den nám nabalili hezky do batůžku oběd- obloženou bagetu, vždycky nějakou zeleninu a ovoce, pití, sladkost... a k tomu jsme ještě tahali termosky s čajem, kafem, a sušenky nebo vlastnoručně stvořený koláče (proto ty moje švestky...)- no hladem jsme rozhodně netrpěli!!!



A v neděli 18. ráno jsme se zase všichni naskládali do minibusu a vydali se na devítihodinovou štreku přes Grenoble (skoro mi mohla švigra zamávat z okna!!!) a Lyon směrem na sever, do našeho milovaného Metz... no a světe div se!!! Přijeli jsme fo úplně jinýho města, než jaký jsme opustili...



Protože už fakt přišlo jaro, všechny stromy byly rozkvetlý a voněly, i vzduch voněl takovým tím sluncem a novým začátkem a novou nadějí a prázdninama a pohodou... slunce bylo, teplo, tak jsem jen hodila batoh do pokoje a hned vyrazila na běhačku, trochu to slunce využít... No a dobře, že jsem si dobila svoje solární panely, protože v následujících dnech to bude potřeba...

O dva dny později, v úterý večer, jsem pro změnu dovláčela svůj obrovskej kufr, nacpanej poctivou první půlkou všech věcí, co jsem měla v Metz, na autobusový nádraží. Zbylo mi totiž ještě 5 dní prázdnin, tak jsem je využila ke krátký návštěvě Prahy...

Už je to zase tady!, ERASMUS Velikonoce, proč se vždy nevyplatí vyhrát, důležitost správné formulace a jak naučit cizince Hody Hody Doprovody...

Už je to zase tady- a co?

Pouhý měsíc po tom, co mi konečně řekli výsledky zkoušek z prvního semestru, už začaly zkoušky z druhýho semestru!!! To je docela fór, až na to, že je to tady zřejmě normální...



Naštěstí to začalo pomalu a pozvolna- první známka, kterou jsem dostala, byla z angličtiny- cvičení. Úkol byl prezentovat projekt z prvního semestru. Přihlásila jsem se hned na první termín, ať je to co nejdřív za mnou, a nekonec samotná prezentace byly mnohem menší nervy než ta příprava!!! Výsledek: 19 bodů ze 20, chybějící bod mi ubrala slovní zásoba, která byla- naproti očekávání- až příliš bohatá, takže mi Francouzi nerozuměli! :-)



Druhá zkouška přišla hned čtyři dny na to, a to minulý úterý. Angličtina- přednášky. Bohužel na devět docela rozsáhlých otázek jsme dostali jen hodinu času a já si nejdřív chtěla napsat odpovědi nanečisto a pak je, líp zformulovaný, přepsat do testu- což se ukázalo jako špatná strategie, protože mi chyběl čas pořádně se zamyslet nad každou z nich... No, snad dosáhnu potřebýho počtu bodů, i když ne maximálního- ale kdo taky potřebuje maximum, že...

Co se tu jinak děje? Minulou sobotu, zrovna když jsem se potřebovala učit angličtinu, uspořádal náš SUAPS fitness den- tzn od 10 do 16 hodin byly za sebou naskládané různé cvičící hodiny, super! Akorát se ukázalo, že všichni kromě mě si špatně vyložili jednu pasáž plakátu "pauza na oběd" a mysleli si, že dostanou něco k jídlu... Já jediná jsem něco PŘINESLA, abychom se o to mohli podělit... takže se v poledne všichni podělili a mojí krabici ananasu, a pak jsme na hodinu dostali volno, aby si každej mohl jít něco uvařit...:-)
Netřeba dodávat, že po tomhle sportovním výkonu jsem byla tak unavená, že jsem sebou plácla do postele a místo učení si hezky schrupla až do večera :-)




A nejdůležitější dubnový víkend pro spoustu lidí byl ten, který dneškem končí, a to velikonoční.

Z mého pohledu je důležitý hlavně to, že jsme měli čtyři dny volna, který jsem hodlala věnovat učení na dvě zkoušky (nakonec toho času zas tak nebylo, ale ještě pořád se to dá dohnat!!!), ale pro mnoho ostatních je to hlavně náboženská událost.
Takže přikládám fotky z toho, jak jsme barvili vajíčka a pak je jedli :-)



Barvení se odehrálo v kolejní kuchyni- já vlastně poprvé v životě opravdu barvila vajíčka!!! Co si pamatuju, vždycky to u nás dělal děda, a ona je to docela sranda, teda když má člověk kolem sebe lidi, kteří pomáhají, radí, a ty prasklý vajíčka snědí...



Potom jsme je zkonzumovali na nedělním brunchi, což byla vážně moc příjemná, téměř rodinná záležitost- sešel se nás houf Erasmáků, každej přinesl něco k jídlu a pak jsme seděli a dvě hodiny to všechno jedli, a ještě zbylo...



Začali jsme, podle rumunsko-řecké tradice (Erasmáci Alex a Stella), vajíčkovou hrou- každý popadne jedno vejce, a pak se jeho "nosem" nebo "zadkem" pokusí rozbít "nos" nebo "zadek" nějakýho jinýho vajíčka, přičemž se říká "Kristus z mrtvých vstal" a druhý odpoví "Vpravdě z mrtvých vstal".
Kdo prohraje a vajíčko mu praskne v ruce, může ho sníst. Z celý skupiny je ale jeden člověk, jehož vajíčko je nejtvrdší (asi nejlíp uvařený) a rozbije všechny ostatní, ale zůstane vcelku. To je vítěz, ale nesmí ho sníst...



... A letošnímu vítězi se to stalo osudným...

... Protože když jsme barvili ty vajíčka, jedno jsme neuvařili a obravili ho syrové, přidali ho k ostatním a těšili se, že si ho někdo vybere, pak mu praskne v ruce a všude bude téct bílek, hehe...



Jenže ono to syrový bylo nakonec to vítězný, což je vlastně logický- bylo nejtvrdší. A vítěz, kterej ho nesměl oloupat a sníst, si řekl, že si ho teda odnese domů a sní ho tam. A dal ho do kapsy u bundy. A na výsledek se podívejte na fotce... :-D

Ale nejlepší tradice- ta česká- přišla v pondělí večer... Kluky totiž velice zaujalo, že u nás se na Velikonoce mlátí holky a rozhodli se to provést i tady, za mojí asistence... Takže si napsali všichni taháky "Hody hody doprovody" do kapsy (tím zbytkem, "dejte vejce malovaný, atd." jsem jim radši nechtěla zatěžovat hlavu), narvali větvičky z vrby, co nám roste mezi kolejema a nějak je spletli do sebe (není nad um českých kluků a jejich pořádný švihavý pomlázky), dokonce se jim ty jejich hodovačky ani nerozpadly po střetu s několika holčičíma zadnicema, popadli lahev se studenou vodou a foťák a vyrazili nás vyplatit... Teda, už si nenechali poradit, že by měli jít hned ráno- vyrazili si hezky v šest večer :-) ale nevadí, oceňuju tu snahu!!! (A navíc mi hezky zlili podlahu v pokoji, tak jsem si hned vytřela)


A tady poslední fotka- co se všechno dá udělat s Nutellou... nebojte se, oni si zuby čistí...:-)

ERASMUS propadl karbanu, konečně vím výsledky(!) a Luďka in Metz!!!

Nějak se nám s těma návštěvama roztrhl pytel... Každou chvíli někdo přijede a pak se řeší, u koho bude kolik lidí spát na zemi... Ale pokaždý se nějak zázračně vejdou :-)

Pro nás Erasmy, co jsme tu už od prvního semestru, se odehrála nejdůležitější návštěva tenhle týden- od středy do soboty tu byla Luďka! Slovenka, moje duševní spojenkyně a věrná průvodkyně na aerobiky a na taneční večery... Přijela ze Švýcarska, kde studuje, a přespala nejdřív dvě noci u mě (z čehož první noc se nám nepodařilo nafouknout nafukovací matraci, takže se jí asi moc měkce nespalo), a třetí noc u Poláka Marka. Byla jsem strašně ráda, že ji zase vidím, fakt mi tu chybí!



Rovnou jsme se obě dvě dozvěděly (konečně, po třech měsících!!!) výsledky zkoušek z prvního semestru! Takže si dovolím se s Vámi o ně podělit... Abych Vám vysvětlila systém známkování- tady to není jako v Čechách, kde člověk přijde na zkoušku, buď je test, nebo i ústní část, a zkouší ho přímo vyučující předmětu, kterej mu rovnou řekne i výsledek... Tady se zkoušky píšou pro všechny studenty najednou, ve velkým amfiteátru, a navíc anonymně- každej má jen svůj test a nepíše tam jméno, jen identifikační číslo studenta. Tzn ten, kdo to opravuje, neví, že zrovna tohle je test tý "sympatický Erasmačky z Český Republiky, která poctivě chodí na všechny přednášky a snaží se pilně pracovat"... na což bych normálně spoléhala O:-)...



A jak se známkuje?
Z každýho testu může člověk dostat maximálně 20 bodů- ale těch dosáhne jen naprostý minimum lidí. Většina je ráda aspoň za polovinu- protože kdo přesáhne 10 bodů, ten udělal zkoušku. A kdo přesáhne průměrnou známku 10 bodů (všechny předměty dohromady), ten má semestr v kapse. Jednoduchý, že?... A přesto to spousta lidí nedala! Snad každej, s kým jsem mluvila, buď nedal (sakra, 9,6 průměr!!! Budu to muset dotáhnout v příštím semestru!) nebo o fous (díky bohu 11,3!!!).



Všechny testy se opraví najednou a výsledky se oznámí všem najednou... až na nás, Erasmáky, který to samozřejmě zjistíme až jako poslední, protože naše responsable pedagogique zjevně nespěchá...

Ale konečně nám tento týden ukázala jednotlivý výsledky ze zkoušek, i když zatím nespočítala oficální průměr.
Takže pěkně prosím: sl. Helena Šrámková dostala známky 14,75, 11,5, 17,5, 17,5, 16, 17 a 6 (ale o tom jsem věděla- tam jsem odevzdala prázdnej papír, takže 6 za vypracovaný úlohy je fakt úspěch!) a je maximálně spokojená, protože si spočítala, že průměr jí vychází 14,3!!! S čímž jsem se ani neodvážila počítat!...



Tak jsem si chtěla za odměnu koupit pěkný boty Conversky, ale bohužel jsou za dost peněz, tak si nekoupím nic a budiž mi odměnou jen dobrej pocit :-)

Ještě o jedný věci bych ráda pověděla- jak bylo v nadpisu, Erasmáci začali karbanit!!!
Každej týden se teď minimálně jednou sejdeme na hraní UNO- a že je to frča! :-) Zavedli jsme systém trestů- kdo prohraje kolo, musí něco za trest udělat, a pak vymýšlí trest pro dalšího.
Přikládám pár fotek na dokumentaci: Italka Elisa si například musela do každý nosní dírky strčit pecku ze švestky...



Rumunovi Alexovi byl nakreslen Harry Potter s knírkem a bradkou na obličej, Řekyně Stella musela na parkovišti křičet "Pierre, miluju tě!", já jsem musela zadkem nakreslit na zeď všechny číslice, pak si vyměnit tričko s Alexem (to byl trest spíš pro něj...), Němce Hanh jsme hráli jedno kolo karty na zádech a Polákovi Markovi na břiše, Francouz Pierre musel u někoho zaklepat a poprosit o toaletní papír, taky si otočil kalhoty naruby (a pěkně mu plandaly kapsy).



Elisa musela zaklepat u někoho cizího s tím, že má problém s alkoholem a jestli by neměl trochu vína (a on odpověděl: "Problém s alkoholem? To přece není problém!"), Vietnamec Linh měl zazpívat hymnu, ale nevzpomněl si na slova, Marek musel vypít hrneček vody se solí a pepřem.

Já musela celý kolo držet v zubech kelímek s vodou, Řekyně Gina přes sebe přehodila prostěradlo a se svíčkou v ruce zaklepala na něčí dveře a předstírala, že ho přišla proklít, a pozor- já musela zazpívat "Barbie Girl" od skupiny Aqua... a tak dále, zdá se, že fantazie lidí nezná meze!



Jen lituju ty chudáky ostatní obyvatele kolejí, kteří s náma nehrajou a stávají se oběťmi naších trestů...