Opravenej záchod, utopená Helena, rodičovská návštěva, nervydrásající škola

Je to fakt dlouho, co jsem psala naposled, ale když ono nějak bylo furt málo času a málo co psát... I když, když se to pak vezme takhle všechno dohromady, tak je toho najednou tři pytle :-)

Tak to radši vezmu chronologicky: Když jsem psala naposled, bylo pondělí 16.11. a mě druhej den čekala první prověrka- a to z Methodes d´Enquetes Economique et Sociale- jasně nejtěžší předmět... Učila jsem se, no asi bych bývala mohla i víc, ale když byla ta Paříž a tak...
No dopadne to asi tak, jak má- výsledky ještě nemáme- očekávám velkej propad. Ani mě moc neutěšuje, že většina lidí na tom bude podobně, štve mě to kvůli sobě, že se před tím profesorem neukážu jako "světlá výjimka z Východní Evropy" (teprve nedávno zjistil, odkud vlastně jsme), ale jako "další opice z Východu, co nic neumí a kašle na to"- což není pravda, nekašlu... zas tak moc...
A to bylo zrovna na českej státní svátek!!!

Hned druhej den, tzn ve středu, jsme měly s holkama (Kristý a Elena s Itálie) exposé na předmět Monnaie et Financement. Už to nebyly takový nervy jako předtím, protože jsme před tabulí stály všechny tři dohromady, a navíc jsem mluvila hodně krátce a celkem o ničem :-) takže pohodka.

O den později, ve čtvrtek, další exposé- tentokrát na francouzštině a tam jsem si to docela vychutnala, protože jsem si vybrala téma Beaujolais Nouveau (byl to třetí čtvrtek v měsící!!! 19.11.!!! Kdo z vás si ještě nekoupil letošní Beaujolais, šup pro něj do obchodu a degustovat!) a i když se mě spolužák, kterýmu říkáme Romeo, snažil potopit šťouravejma dotazama (chtěl, chudák, zaujmout Kristý, ale netušil, že si ji tímhle ještě více poštve proti sobě), nenechala jsem se vyvést z klidu, na všechno jsem mu odpověděla, a on utřel- a ještě se mi pak omluvil (chi chi)!!!

Pak v pátek- konečně- jsem dostala balíček z Čočkyshopu, na kterej jsem čekala tři týdny!!!!!!! No kdybych tu jak blbec dva týdny nelítala, nesháněla ho po poště a po všech čertech a neotravovala každýho na Accueil, tak nic nemám! A víte proč? Protože blbouni čočkyshopácký tam nenapsali moje jméno!!! Adresovali to jen Rezidenci a tam, na centrále pošty, samozřejmě nevěděli, pro koho to je, bydlí tady přes 1000 studentů, tak si tam balíček dva týdny nechali a nestarali se o to- kdyby jim tak někdo poslal bombu! Taky by ji tam nechali tikat a najednou bum...

V neděli mi přijela náfffštěva! A to rodiče... jen na odpoledne se stavili, protože taťka frčel za záležitostma do Luxembourgu- přivezli mi taaaaakovýho jídla! Rohlíčky od babičky padly oakmžitě :-) a čočku od maminky si dávám po menších částech, protože se po ní docela bojím chodit mezi lidi :-D

Ještě jednou, po cestě zpátky, se zastavili v úterý odpoledne- viděli jsme vánoční trhy, ale ty stojej za to!!! Hned jak budu mít fotky, uploadnu! A po žabích stehýnkách a šnekách a svařáku a večeři v kanadský restauraci jeli zase dom... Za čtyři týdny pofrčím tou samou trasou i já- a věřte mi, že se mi vůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůbec nechce pryč!!!

Středa byl den kultury, vyrazila jsem s Gabi (Maďarka) do divadla. Hra Yaacobi et Leidenthal, no kdybyste měli možnost na to jít, tak ji nevyužívejte :-D Pokud se teda nevyžíváte v ženským ječení a obrovských, kypících prsou, která vám jsou servírována velice nekompromisním způsobem tak, že celou dobu vlastně jen napjatě čekáte, kdy jí z toho výstřihu fakt vypadnou :-D
Vlastně jsem kousek i zaspala, protože na mě přišla v tý tmě dřímota, ale Gabi jsem to nepřiznala O:-)

Ještě včerejšek stojí za zmínku- poprvý v životě se mi podařilo přemluvit DJe v baru, aby si vybalili náčiníčko a zahráli nám. Když jsme tam totiž přišli, akorát se sbalili a chtěli odejít domů. Ale na můj nátlak ještě hodinu zůstali a hráli docela dobře, za což jsme se jim odměnili divokým tancem a potleskem :-)
A taky jsem na plavání poprvý velice profi stylem kraulovala (to je to, co se tam teď učím)! Po cachtání v malým bazénku s destičkou jsem dala dokonce šest velkejch bazénů bez žádný podpory života- no málem jsem se utopila, vyplivla plíce a vodu v uchu jsem vytřepávala až do večera, ale malý osobní vítezství to je...

Dneska je volnej den, a vidím to na učení (písemky se blíží!).

Mimochodem, ráno na záchodě přišel šok v podobně PRKÝNKA na míse!!! To je hodně velká změna, na to, jak to tu vypadalo zejména od úterka do čtvrtka! (To jsme na záchod chodili radši do druhýho patra. Jediný, co mě zaráží, je, že některý lidi chodili z vyšších pater k nám, tak si říkám, jak to asi muselo vypadat TAM, že i naše sanitárky byly proti tomu čistotka...)
Prostě, někdy člověk ty kulturní rozdíly mezi sebou a svýma sousedama vnímá opravdu silně. Nést si s sebou na záchod místo toaleťáku lahev vody, to mi ještě pořád připadá- jak by se řeklo- inmangeable...

No a na závěr- fotešky z noční Metz s vánoční dekorací...

Paříž podruhý... a dva týdny nervů...

Minulej týden byl docela natřísknutej, přestože středa byla volná (státní svátek Armistice neboli konec 1. světový války).

Pro mě byla hlavní nesnáz v pátek, kdy jsem měla svoje první velký vystoupení před naší třídou- jedná se o exposé (prezentace projektu) na Economie du Travail. Moje téma: Les défis démographiques (jak se stárnutí populace projevuje ve změně firemní politiky), délka: 20 stran (francouzsky!!! grrrr žádný Ctrl+C a Ctrl+V, ale hezky poctivě napsat!!!), s PowerPointovou prezentací...

Málem mě kleplo. Šílený nervy. To víte, předstoupit před jánevimkolik frantíků a něco jim tam zuřivě blekotat něco, co je vůbec netankuje, navíc prznit jejich jazyk... rozumíte, chápete...
A ono to nakonec ani nebylo tak zlý :-) během pěti minut jsem tam odříkala, co jsem měla připraveno, přihodila vtípek na konec (zdálo se mi to, nebo se i pár dobrejch duší zasmálo?) a pohodka...:-) Profesor spokojenej, spolužáci říkali, že dobrý, no tak...

Jenže to samozřejmě není všechno. Zítra je první prověrka z Metod (ještě jsem se nezačala učit. Panika maximal), ve středu další exposé, tentokrát financování Evropský Unie, ve čtvrtek další exposé (to má dokonce hodnotu zkoušky!) na francouzštině... Není toho málo, což?

Ale ani to množství práce, která se na nás valí, nám nezabránilo žít :-) Takže úterní párty (dospáno ve středu), volejbaly, aerobiky, plavání, páteční diskotéka (dospáno v sobotu) a hlavně... Jedinečná šance se naskytla!!! Paříž v neděli!

No neber to, za 25 euro... Jasně že jsme jely :-) S Kristý jsme nasadily vražedný tempo, proběhaly celej den a stihly krásně všechno, co jsme si předsevzaly stihnout... a já si doprohlídla všechno na co minule nezbyl čas, takže jsem maximálně spokojená! :-) Byly jsme na Eiffelovce (jen ve druhým patře, ale zato pěšky!!! Protože do třetího se už musí výtahem), na Montparnassu, v Centre George Pompidou (a v úžasný patisserii pod ním), na Montmartru a v Sacré Coeur (tam jsme chytly mši!), našly jsme kavárnu Les 2 moulins (z Amélie z Montmartru, hurá, konečně!), pak ve čtvrti Marais, asi třikrát u Gare du Nord (ale vůbec jsme nebloudily!!!), u Opery, u Madeleine a Sv. Vincenta, u Galeries Laffayette a pak po nábřeží zpátky na Trocadéro.
Celý uchozený a bolavý jsme si konečně sedly, navečeřely se obloženejch baget a mrkve, co jsme tahaly s sebou už z Metz, a jeden z černejch prodavačů kravinek pro turisty mě tam nazval rasistkou, protože jsem si odmítla koupit svítící lítající kravinku pro turisty... To potěší...

No rozhodně ten výlet stál za to!!! Lepší organizace než s Poissonama (hlavně proto, že ráno řekli "máte na celej den volno a sejdem se tu až večer", i když stejně se čekalo na Španělky, který zřejmě NEDOVEDOU POCHOPIT, že v 8 prostě znamená v 8 a že někdo by rád dorazil do Metz pokud možno ještě před půlnocí) a lepší počasí...
Ale teda, když nás na každý zastávce na benzince násilím vyhodili z autobusu, protože "tam nikdo zůstat nesmí", to mě teda dost naštvali!

A ve čtvrt na dvě v noci jsme konečně dorazili zpátky na koleje a já vstávala v 7 do školy... Huh... Ale nelituju, bylo to super!

A ještě k tomu, jak to tu teď vypadá- jak jsem psala o prázdninách, že je zavřená polovina kuchyní a polovina sprch, tak to bohužel platilo do dneška- to znamená že tři týdny muselo celý patro používat jen dvě sprchy, tři záchody a kuchyni ve druhým patře!!! Trochu nepříjemný no... ve druhý koupelně totiž měli nářadí dělníci, co tu předělávali dlaždice na schodech(kvůli nim jsme taky nesměli pár dní chodit vnitřní chodbnou do pokojů, ale venkem po požárním schodišti), ale snad už to ukliděj a pustěj nás tam :-)

Víkend v Grenoble

První víkend po prázdninách byl jedinej, kdy jsme se se švigrou shodly, že máme obě dvě čas na návštěvu- tak jsem se vydala do podhůří Alp...

Cesta vlakem trvá přes 8 hodin, aspoň byl čas spát, jíst, koukat do sešitů a snažit se učit...
Do Grenoblu jsme dojeli až v 23:00, takže už byla tma- ale hned ráno, při prvním pohledu z okna- krása krásoucí!!! Kolem dokola zasněžený Alpy!... Po placatým Metz to byl docela šok, jsem z toho ještě teď unešená :-)

Dopoledne měla Oluš práci do školy (ona ji totiž má pořád- ve srovnání s námi tady toho fakt dělá tak tisíckrát víc... lituju, nezávidim a netěšim se, jestli mě to taky někdy čeká- na Grenoble Business School bych se taky ráda v budoucnu dostala), já si zatím prošla kousek města.

Po obědě (poprvý v životě jsem měla batáty! Co člověk neobjeví...) jsme se vydaly na Bastillu, to znamená vyšlapat asi 1270 schodů do kopce nad Grenoblem. Vede tam i lanovka, ale tou jsme pohrdly... a v polovině výšlapu nás chytnul takovej déšť, že už bylo jedno, jestli jsme zpocený nebo zmoklý :-) nahoru jsme se vydrápaly úplně promáčený a byla tam zima a jen jeden obchůdek se suvenýrama, kam jsme se uchýlily... ale nemohly jsme tam zůstat navěky, protože prodavači by asi chtěli, abychom si něco koupili, takže dolů z kopce jsme se svezly tou lanovkou :-) Ale je to lepší sportovní pocit než obráceně!

Pak ještě projít kus města, domů, uschnout a udělat trochu schoolwork, a večer akce u švigřinýho kamaráda ze školy, Joaa.
Dobrá akce, až na to, že se v jednu ráno zvrhla do politický debaty, a to už se mi zavíraly oči...
No a dneska už jen probudit se, zabalit věci a mazat na nádraží, protože mě čekalo zase přes osm hodin ve vlaku.

Ještě stojí za zmínku Lyon, kde jsem přesedala a málem se ztratila v uličkách kolem nádraží, a TGV, který mě teda dost zklamalo, protože vůbec nefrčelo, ale vleklo se jako normální vlak :-(

No a po návratu na koleje mě přivítaly stále ještě (grrr!!!) zavřený sprchy, a zrovna v tý, co jsem do ní šla, se asi předtím musel oklepat obrovskej bernardýn, kterej předtím zápasil v blátě, protože byla neskutečně špinavá!!!

A že se mi vůbec nechtělo spát, tak jsem zůstala u počítače s prací/loisirama až přes půlnoc, to znamená doteď, a jsem zvědavá, jak se mi bude ráno vstávat na angličtinu!!!

Každopádně to byl výbornej, výbornej víkend!!!

Na skok v Čechách, návrat na facku, rodiče a jiné novoty v Metz

Tak nám tady krásně prší, teda že by zrovna krásně, to ne... Poslední dny byla fakt zima a nevlídno... A navíc zpátky do školy!

Protože minulej tejden byly prázdniny, většina studentů z kolejí jela domů- porůznu po Evropě... Zbytku, co tady zůstal, nezávidim, protože byla zavřená půlka koupelen i kuchyní a nejsem si jistá, jestli třeba fungovala menza, knihovna, a tak...

Já jsem si ale týden v ČR fakt užila!!! Jak tu všem říkám, když se mě ptaj, jak bylo: "Il y avait trop de choses a faire en trop peu de temps!"... že prostě bylo příliš věcí, co se muselo stihnout za málo času. Takže prohlídky od doktorů, úřady, setkávání se s přáteli, nějaký kalby a oslavy, rodinný návštěvy včetně lesa a promítání fotek, DVA TRÉNINKY!!! a plavání v Suchdole, na skok na ČZU. A to jsem si ještě slibovala, že udělam nějakou práci do školy... hmm... skoro nic jsem nestihla, to se vážně nedalo! Jen pro úplnost připomínám, že mám pořád ještě před sebou dvacet stránek o vlivu demografickýho vývoje na management podniku, cover letter a resumé na anglinu, třicet stránek z internetu o biozemědělství atd...
Každopádně, strašně jsem si to doma užila, bylo super zase vidět všechny starý známý, přišlo i pár překvapení, a to jen těch milejch!!!

Bohužel, nemilý překvapení pak na mě bafly po cestě zpátky... V sobotu ráno... Kousek od Plzně jsem zjistila, že jsem doma nechala nabíječku na noťas!... Naštěstí rodiče (vezli nás s Bárou autem) vyřešili situaci na místě, koupí nový nabíječky (ale ti zloději chtěli 1700!!! Uaaaaa já bych zabíjela! Sebe i je...), takže mi spadl obrovskej kámen ze srdce...
Dojeli jsme v pořádku do Metz a já zjistila ještě horší věc- že jsem zapomněla doma i platební kartu!!! To znamená bejt tady bez financí, ale hlavně bych nemohla o víkendu navštívit švigru (protože na nádraží si vyzvednu lístek, zaplacenej dopředu přes internet, jedině s tou samou kartou, kterou jsem to online platila- to znamená s tou, která zůstala doma!)!!! Hrůza prostě... Naštěstí se na mě usmálo štěstí v podobě Kristý (ona se beztak směje pořád:-)), která jela do Metz až v neděli večer busem, takže proběhla velká předávací akce na Florenci a ona mi kartu dovezla...

Rodiče pochodili po Metz, pokoukali, zajeli do Nancy a pak dom... Líbilo sejim tu;-) Od taťky taky pochází fotky, který jsem sem uploadla.
No a já vplula zpátky do školního života. A zde přichází novinky- na kolejích je pořád zavřená polovina koupelen a kuchyní, navíc na schodišti předělávaj dlažbu, takže asi budem muset chodit venkem po požárním schodišti bo co...
Jedna z profesorek, co tady vedou sporty, si zlomila nohu, takže místo pondělíno aerobiku jsem šla na volejbal- aby bylo jasno, nedržela jsem míč v pracce asi tři roky, a předtím jen v rámci výuky od Skolči!!!... Takže jsem nebyla přímo posila týmu, ale týmu to nevadilo, protože kluci si stejně nahrávali jen mezi sebou a my holky jsme jim mohly tak maximálně fandit a nepřekážet:-) typický, no, frájové... Ale asi tam budu chodit, docela mě to bavilo a docela jsem čekala, že mi to víc nepůjde...

A šok- jako velká duše se ukázal náš profesor Bombardier, kterýho máme na nejhorší předmět všech dob, Methodes d´Enquetes Economiques et Sociales... Hrůza už jen ten název, a je to mix ekonometrie, statistiky a... no snad i psychologie a ekonomie, občas...
Je to dycky v pondělí večer, v aule, kde je nehorázný vedro (to nechápu- fenomén francouzskejch tříd- maj tam šílený vedro, přetopeno, okna zavřený, všichni tam seděj ve světrech a div ne v rukavicích a kulichách, copak jim není horko?! Tam se nedá soustředit, tam by člověk usnul, nebo rovnou zcepeněl), a profesor je evidentně nejchytřejší osoba na světě, která přece nebude přeřvávat stádo, když ono nemá zájem o jeho výklad. Takže všichni se bavěj, dělaj tak strašnej hluk, že výklad není slyšet ani ze třetí řady, protože profesor mluví potichu, odmítá zvýšit hlas a nezájem- kdo neslyší, neslyší.

No a včera jsme chytly místo až skoro úplně vzadu, vepředu prostě bylo všechno obsazený. A neměly jsme šanci slyšet ani jediný slovo, kolem nás byl hluk jak v lisu na jabka. Tak jsme se s Kristý bavily tím, že jsme koukaly na jednoho kluka před náma, co měl strašně červený odstátý uši, a tupě opisovaly nepochopitelný vzorečky z tabule.
Po hodině jsem zašla za profesorem, že "bych se asi potřebovala zeptat na pár otázeček k dnešnímu výkladu..." a světe div se!!! On se nabídl, že nám to zopakuje! A skutečně, dneska po cvikách s náma strávil další hodinu a půl ze svýho volna, celou lekci opakoval a vysvětloval, že prej to nic není a ať přijdem, kdykoli budem mít problém!... Taková ochota mě usadila ještě víc než nějaká statistická otázka!... (On chudák neví, že kdybych za ním měla chodit dycky, když něco nepochopim, tak bych se k němu musela rovnou nastěhovat!...)