Poslední měsíc ERASMU... Zkoušky, světový události v Metz, my mizíme do Bretaně

Hodně zvláštní pocit, že za tři dny je po všem... ano, čtete správně- můj pobyt ve Francii se nachýlil k takovýmu konci, že už zbývá jen velmi málo.
Polsední měsíc- květen- byl neskutečně nabitej událostmi a zážitky a utekl asi nejrychleji ze všech měsíců.



Především kvůli zkouškám- naštěstí se nenavalily všechny do jednoho týdne (jak je tu zvykem), ale hezky popořadě v průběhu celýho měsíce. Poslední jsem psala v úterý 25.5. a tímto mi oficiálně skončil školní rok a začaly prázdniny.



Důležitý události v Metz byl jednak Svátek Evropy (víkend 8.-9.5.), kdy jsem souhlasila s dobrovolničením na kongresu k této příležitosti. Hořce jsem toho zalitovala, když se ukázalo, že budu muset tlumočit projevy řečníků z francouzštiny do angličtiny asi stovce mladých účastníků kongresu z celý Evropy- ale nakonec to docela šlo, i když jsem se teda pěkně zadejchala a zapotila a zalámala si hlavu!!!
Dokonce mi alžírskej exministr kultury poslal speciální poděkování, který si můžu přiložit k CVčku!



Taky se tady v Metz slavnostně otevřelo Centre Pompidou (mladší bratr toho v Paříži, jedinej ve Francii!!! Taková čest!). Samozřejmě jsme tam museli hned jít, první den, okamžitě po otevření bran- ovšem ukázalo se, že ten samej nápad měla spousta dalších lidí a tak jsme museli čekat frontu dlouhou jak na melouny... Musím ovšem uznat, že se to vyplatilo!!! V Centru jsou tři patra výstavy nejslavnějších umělců, jen jejich spojitost mi uniká- od nejstarších pravěkých památek, přes impresionisty po moderní architekturu. Strávili jsme tam tři hodiny a pak se, celí vyčerpaní a hladoví (ale nasycení kulturně!) uchýlili do vietnamskýho restaurantu, kterej doporučila Němka Hanh.



Pozor, Hanh- tu jsem zlákala, aby se mnou hned po zkouškách (tzn ve středu 26.5. v 6 hodin ráno) vyrazila na čtyři dny do Bretaně. Byla to nejlepší volba, kterou jsem mohla udělat, protože to byl nádhernej výlet, skvělý zakončení ERASMUS pobytu!
Vrátily jsme se právě včera večer a přivezly si spoustu vzpomínek a fotek, dojmů, a taky bretaňských dobrot :-)



Rennes, Saint Malo, Mont Saint Michel (to bylo hlavní lákadlo!), pláže a oceán, sochy vytesaný do útesu, pohodlný ubytování v Auberge de Jeunesse, skvělý bretaňský galettes (palačinky z tmavý mouky) a jejich speciální zákusky z bretaňskýho slanýho másla a sušenejch švestek, spousta řečí, tlachů a drbů, prochozený dny (a podrážky), déšť i opalovačka... Zkrátka pěkně nahustěný čtyři dny!



No a teď... už mě čeká jen zabalit věci (neboli našťouchat, co se vejde, co toho obrovskýho kufru, a co se nevejde, tak do toho menšího černýho, a co se nevejde ani tam, ani do kapes, tak tu budu muset nechat...), uklidit pokoj, zavřít účet v bance, vyzvednout poslední dokument ze studijního oddělení, se všema se rozloučit, naposled projít Metz a...

... domů...

Konec prázdnin, Praha, první máj v Metz a první loučení

Můj poslední příspěvek končil slovy "návštěvě Prahy..." což znamená, že tento příspěvek se musí zabývat Prahou.
Strávila jsem tam pět dní, dost našlapanejch a intenzivních- ale skvělejch!!! Viděla jsem spoustu lidí, co mám fakt hodně ráda, byla jsem na dvou trénincích kickboxu a dvou aerobikách, na návštěvě rodiny, s mamkou na francouzštině a... a ono se toho moc dalšího nestihlo :-)
Taky proto, že jsem si s sebou do Prahy odvážně vzala práci na projekt a učení na zkoušku, s velkým předsevzetím, že tomu věnuju aspoň dvě hodiny denně... no tak ne :-) Nevyšlo.
Dala jsem tomu asi tak tři hodiny za celou dobu, takže jsem to potom všechno musela dodělávat po návratu do Metz... a to bylo zrovna tak krásně!!! Celej týden svítilo, hřálo, kvetlo, vonělo a zpívalo a švitořilo... radost pohledět!
Takový úplně kraťasový oblečení... což je zajímavý, protože Francouzky nějak nejsou, zdá se, příznivkyně čehokoli, co je kratší než ke kotníkům... První den, co jsem tu byla, muselo bejt kolem pětadvaceti stupňů!!! Vyrazila jsem ven v kraťasech a tílku a potkávala samý osoby zahalený do dlouhejch tunik a kalhot až na zem... a jedna kamrádka Francouzka mi řekla "ty jsi oblečená jako na pláž!", sama málem v kombinéze... A spolužáci vyvalili oči se slovy "tys odhalila nohy!!!", po čemž jsem se už začala cítit trochu nesvá, takže jsem poznala, že tady se asi musí zahalovat a schovávat, co to jde, aby člověk nebudil moc rozruch...
... Což nechci vidět v létě, až bude vážně vedro! A poslala bych Frantíky podívat se do Prahy v létě, kde potkáte chlapy od pasu nahoru svlečený a slečny, který na sobě nesou asi tak deset centimetrů čtverečních látky, z čehož většina je šátek ve vlasech...

Jenže já si stejně kraťasů a svlečených mužů moc užít nemohla, protože jsem většinu těch krásnejch dnů strávila zavřená v pokoji, sedě u stolu, a šrotila a šrotila... na zkoušku, kterou jsem psala v pátek. Předmět se jmenuje Problemes Economiques et Sociaux Contemporains, neboli strašně zasvěcený povídání na osmdesát stránek o tématech, který hýbou společností... Neuvěřitelně zajímavý, ale jak říkám, osmdesát stránek zpaměti?... Ou nou...
Celkově na tu zkoušku bylo málo času- jen šedesát minut. Hodina na zodpovězení čtyř dost obsáhlejch otázek (limity evropský rozpočtový politiky, jestli je HDP relevantní ukazatel ekonomickýho růstu a jaký jsou jeho nevýhody, jestli euro ohrozilo pozici dolaru jako primární světový devizy a jaký fáze má globalizace).
No, psala jsem jako o život, popsala každou odpovědí jednu stránku, a bejvala bych mohla psát i dál, ale nebyl čas... A to jsem se ani nestačila dostat k tomu hlavnímu, co jsem chtěla napsat :-(
Takže nadšená z toho nejsem, ale aspoň to vědomí, že jsem udělala maximum, to mě hřeje :-) a snad to za těch 10 bodů bude!!!

Teď přibližně týden volna, který bude vyplněno opět učením na další zkoušky...
No a zrovna když mám první den volno, tak prší!!!
Mimochodem, ten první den volna byl první máj :o) takže svátek lásky a povinná líbačka pod rozkvetlým stromem!!! Další česká tradice, kterou jsem sem zavedla a která se setkala s velkým úspěchem od Erasmáků... Rozkvetlej strom (jestli to byla zrovna třešeň, to si nejsem jistá) jsme našli před kolejí a kluci nám dali hubana na obě tváře (po francouzsku, že), jedna radost! Tak snad do roka neuschnu... A všichni jsou už natěšení na nějakou další českou tradici, protože i Velikonoční hodovačka se jim líbila.

Taková smutnější stránka jara je, že Německá část Erasmů už odjíždí, protože u nich semestr začíná v dubnu- takže tady v rychlosti dokončili na speciální předtermíny zkoušky a frrrr, rovnýma nohama do semestru u nich v Německu... Takže tyhle fotky jsou z rozlučky se dvěma z nich- Denisem a Aline. Denisovi jedna uklízečka dokonce napsala vzkaz na rozloučenou (ten si ji teda musel omotat kolem prstu!!!).

Aline, to byla moje hoooodně velká kamarádka, se kterou jsme prodrbaly pěknejch pár hodin na chodbě... Je to ta blonďatá slečna bez klobouku... No, za měsíc nás to čeká všechny!!!