Jarní prázdniny, Alpy a Praha

Pouhej týden po Velikonočních prázdninách nám hodný francouzský školní systém nadělil 14 dní volna, od 11. do 25.4.



Poslední dny před prázdninami stály za to :-( Jak už jsem psala v příspěvku o Velikonocích, začaly zkoušky... a docela festovně- nejdřív angličtina, potom předmět Politique Economique a hned další den Economie et Politiques Sociales... Ty poslední dvě zkoušky byly asi bohužel dost propadák- kvanta informací (v případě Eco Pol Soc navíc neskutečně nezajímavý- kdy v životě využiju filozofování o dostatečnosti nebo nedostatečnosti francouzskýho sociálního systému?), dost málo času na jejich naučení (byly hned dva dny po sobě) a navíc obrovská demotivace k učení... A co je nejhorší, zradil mě trávicí systém!
Lépe řečeno, kafe ráno k snídani, který chtělo nutně ven hned po prvních 60 minutách zkoušky- nedá se nic dělat, napsala jsem rychle, co jsem věděla (stejně toho moc nebylo), odevzdala papír a utíkala na malou... Jenže pak už jsem se nemohla vrátit a ten test dopsat, tak to prostě chodí...



Takže jsem si šla v klidu zabalit věci, obalit švestky v čokoládě a kokosu a poobědvat s Haike a Mathieu Marechalovými, kteří se stavili v Metz a jsou zachyceni na fotce, zatímco moji spolužáci psali ještě dvě hodiny...

Proč jsem balila věci a švestky?



Protože v neděli 11.4. v sedm hodin ráno se před SUAPSem sešlo 18 lidí všech věkových kategorií, aby společně nasedli do dvou minibusů a vydali se směrem Alpy, městečko Guillestre, ubytovali se v Auberge de Jeunesse a zůstali tam týden.

Byl to super zájezd!



Každý den po snídani jsme někam vyrazili- a že to bylo v horách, tak se chodilo pořád nahoru a dolů, šplhalo na vrcholky a sestupovalo do údolí, i sněžnice jsme dvakrát obuli a vydrápali se do výšek až tři tisíce metrů, a vyzkoušeli si Nordic Walking, překračovali laviny a poznávali historický památky, navštívili nejvýše položený město i vesnici v Evropě...



Počasí?... Všechny tváře nám ukázaly, ty Alpy :-) a poznala jsem, že na horách se fakt počasí mění rychle- během pěti minut se změnilo ze slunečna, bezmračna a teploučka na nefalšovanou sněhovou vánici... a po dalších deseti minutách se zas udělalo tak vedro, že jsme pokračovali v tričkách s krátkým rukávem...



Byli jsme tři Erasmáci- se mnou ještě Poláci Marek a Izabela. Kromě nás ještě sympatická studentka z Argentiny, tři Francouzský studentky- dračice, dalších několik lidí ve věku 25-30 let (bejvalí studenti, co zůstali věrní SUAPSu) a čtveřice dam ve věku našich prarodičů... no a pak jedno individuum, který jsme přezdili Dromedár a ani se mi sem o něm nechce rozepisovat, jinak bych se zas musela rozčílit!!! Řekněme, že Dromedár byl jedinej černej mrak na modrý alpský obloze...



Bohužel, my mlaďoši jsme byli- jak se ostatně dalo čekat- zdaleka nejaktivnější a nejsportovnější, takže jsme museli hodně čekat na zbytek skupiny- ale že se držely, ty šedesátileté paní!!! I do Sokola by mohly chodit, to musím uznat! ;-)



Být s Markem se ukázalo výhodný oboustranně- on si ode mě půjčoval opalovací krém, balzám na rty a jiné potřeby, na oplátku nás celej týden bavil- například jsme spolu vynalezli novou Erasmáckou znakovou řeč :-D no a ten krém mu stejně nepomohl, protože si sice namazal obličej, až ho měl celej bílej, ale na krk zapomněl- takže se večer do Auberge vrátil s bělostným obličejem a neskutečně rudým spáleným temenem...



A taky jsme objevili půlhodinu cesty od penzionu teplý minerální pramen, stékající do malýho jezírka, tak akorát pro tři lidi- takže koupačka :-) a to koupačka luxusní, soukromá, s výhledem na Alpy všude okolo a s místním vínem!
Malá perlička- poslední večer se šel Marek vykoupat sám, bez nás- prej s ním do tý vody skočili i dva psi, který tam někdo venčil :-)



V Aubergi se o nás staral nemsírně sympatickej pár mladejch místních lidí, skvěle nám vařili! A každej den nám nabalili hezky do batůžku oběd- obloženou bagetu, vždycky nějakou zeleninu a ovoce, pití, sladkost... a k tomu jsme ještě tahali termosky s čajem, kafem, a sušenky nebo vlastnoručně stvořený koláče (proto ty moje švestky...)- no hladem jsme rozhodně netrpěli!!!



A v neděli 18. ráno jsme se zase všichni naskládali do minibusu a vydali se na devítihodinovou štreku přes Grenoble (skoro mi mohla švigra zamávat z okna!!!) a Lyon směrem na sever, do našeho milovaného Metz... no a světe div se!!! Přijeli jsme fo úplně jinýho města, než jaký jsme opustili...



Protože už fakt přišlo jaro, všechny stromy byly rozkvetlý a voněly, i vzduch voněl takovým tím sluncem a novým začátkem a novou nadějí a prázdninama a pohodou... slunce bylo, teplo, tak jsem jen hodila batoh do pokoje a hned vyrazila na běhačku, trochu to slunce využít... No a dobře, že jsem si dobila svoje solární panely, protože v následujících dnech to bude potřeba...

O dva dny později, v úterý večer, jsem pro změnu dovláčela svůj obrovskej kufr, nacpanej poctivou první půlkou všech věcí, co jsem měla v Metz, na autobusový nádraží. Zbylo mi totiž ještě 5 dní prázdnin, tak jsem je využila ke krátký návštěvě Prahy...

Už je to zase tady!, ERASMUS Velikonoce, proč se vždy nevyplatí vyhrát, důležitost správné formulace a jak naučit cizince Hody Hody Doprovody...

Už je to zase tady- a co?

Pouhý měsíc po tom, co mi konečně řekli výsledky zkoušek z prvního semestru, už začaly zkoušky z druhýho semestru!!! To je docela fór, až na to, že je to tady zřejmě normální...



Naštěstí to začalo pomalu a pozvolna- první známka, kterou jsem dostala, byla z angličtiny- cvičení. Úkol byl prezentovat projekt z prvního semestru. Přihlásila jsem se hned na první termín, ať je to co nejdřív za mnou, a nekonec samotná prezentace byly mnohem menší nervy než ta příprava!!! Výsledek: 19 bodů ze 20, chybějící bod mi ubrala slovní zásoba, která byla- naproti očekávání- až příliš bohatá, takže mi Francouzi nerozuměli! :-)



Druhá zkouška přišla hned čtyři dny na to, a to minulý úterý. Angličtina- přednášky. Bohužel na devět docela rozsáhlých otázek jsme dostali jen hodinu času a já si nejdřív chtěla napsat odpovědi nanečisto a pak je, líp zformulovaný, přepsat do testu- což se ukázalo jako špatná strategie, protože mi chyběl čas pořádně se zamyslet nad každou z nich... No, snad dosáhnu potřebýho počtu bodů, i když ne maximálního- ale kdo taky potřebuje maximum, že...

Co se tu jinak děje? Minulou sobotu, zrovna když jsem se potřebovala učit angličtinu, uspořádal náš SUAPS fitness den- tzn od 10 do 16 hodin byly za sebou naskládané různé cvičící hodiny, super! Akorát se ukázalo, že všichni kromě mě si špatně vyložili jednu pasáž plakátu "pauza na oběd" a mysleli si, že dostanou něco k jídlu... Já jediná jsem něco PŘINESLA, abychom se o to mohli podělit... takže se v poledne všichni podělili a mojí krabici ananasu, a pak jsme na hodinu dostali volno, aby si každej mohl jít něco uvařit...:-)
Netřeba dodávat, že po tomhle sportovním výkonu jsem byla tak unavená, že jsem sebou plácla do postele a místo učení si hezky schrupla až do večera :-)




A nejdůležitější dubnový víkend pro spoustu lidí byl ten, který dneškem končí, a to velikonoční.

Z mého pohledu je důležitý hlavně to, že jsme měli čtyři dny volna, který jsem hodlala věnovat učení na dvě zkoušky (nakonec toho času zas tak nebylo, ale ještě pořád se to dá dohnat!!!), ale pro mnoho ostatních je to hlavně náboženská událost.
Takže přikládám fotky z toho, jak jsme barvili vajíčka a pak je jedli :-)



Barvení se odehrálo v kolejní kuchyni- já vlastně poprvé v životě opravdu barvila vajíčka!!! Co si pamatuju, vždycky to u nás dělal děda, a ona je to docela sranda, teda když má člověk kolem sebe lidi, kteří pomáhají, radí, a ty prasklý vajíčka snědí...



Potom jsme je zkonzumovali na nedělním brunchi, což byla vážně moc příjemná, téměř rodinná záležitost- sešel se nás houf Erasmáků, každej přinesl něco k jídlu a pak jsme seděli a dvě hodiny to všechno jedli, a ještě zbylo...



Začali jsme, podle rumunsko-řecké tradice (Erasmáci Alex a Stella), vajíčkovou hrou- každý popadne jedno vejce, a pak se jeho "nosem" nebo "zadkem" pokusí rozbít "nos" nebo "zadek" nějakýho jinýho vajíčka, přičemž se říká "Kristus z mrtvých vstal" a druhý odpoví "Vpravdě z mrtvých vstal".
Kdo prohraje a vajíčko mu praskne v ruce, může ho sníst. Z celý skupiny je ale jeden člověk, jehož vajíčko je nejtvrdší (asi nejlíp uvařený) a rozbije všechny ostatní, ale zůstane vcelku. To je vítěz, ale nesmí ho sníst...



... A letošnímu vítězi se to stalo osudným...

... Protože když jsme barvili ty vajíčka, jedno jsme neuvařili a obravili ho syrové, přidali ho k ostatním a těšili se, že si ho někdo vybere, pak mu praskne v ruce a všude bude téct bílek, hehe...



Jenže ono to syrový bylo nakonec to vítězný, což je vlastně logický- bylo nejtvrdší. A vítěz, kterej ho nesměl oloupat a sníst, si řekl, že si ho teda odnese domů a sní ho tam. A dal ho do kapsy u bundy. A na výsledek se podívejte na fotce... :-D

Ale nejlepší tradice- ta česká- přišla v pondělí večer... Kluky totiž velice zaujalo, že u nás se na Velikonoce mlátí holky a rozhodli se to provést i tady, za mojí asistence... Takže si napsali všichni taháky "Hody hody doprovody" do kapsy (tím zbytkem, "dejte vejce malovaný, atd." jsem jim radši nechtěla zatěžovat hlavu), narvali větvičky z vrby, co nám roste mezi kolejema a nějak je spletli do sebe (není nad um českých kluků a jejich pořádný švihavý pomlázky), dokonce se jim ty jejich hodovačky ani nerozpadly po střetu s několika holčičíma zadnicema, popadli lahev se studenou vodou a foťák a vyrazili nás vyplatit... Teda, už si nenechali poradit, že by měli jít hned ráno- vyrazili si hezky v šest večer :-) ale nevadí, oceňuju tu snahu!!! (A navíc mi hezky zlili podlahu v pokoji, tak jsem si hned vytřela)


A tady poslední fotka- co se všechno dá udělat s Nutellou... nebojte se, oni si zuby čistí...:-)