Sportovní skoroprázdninový týden

Jelikož jsme minulej týden psali docela dost testů a zkoušek, tak ten poslední týden před Vánoci už skoro nemáme školu... Posuďte- v pondělí jen jedna hodina, na který jsme psali test, úterý a středa celý volný, ve čtvrtek jen přednáška a francouzština, v pátek jedno cviko- a pak, večer, domůůů!!!
Takže docela pohodka, tady v Metz- najednou takovýho volnýho času, že se mi chce pořád jen vyspávat a nic nedělat :-D ale to ne, to na sebe člověk musí bejt trochu tvrdší.
O zábavu se nám staraj sporty. Protože SUAPS, školní sportovní centrum, pořádalo v pondělí volejbalovej turnaj. No tak, samozřejmě, měli jsme nejlepší tým- profesor nám zkomolil jméno na Kamaradz (protože Rus Alex chtěl Kamarádi), taky skvělou fyzičku a taktiku a vůbec všechno, ale nakonec ani nevím kolikátý jsme skončili- no rozhodně jsme nevyhráli... Ale turnaj byl celej večer (od osmi do jedný do rána!) a po něm jsme ještě skočily na půl hodinky na rozlučku s Markem, Polákem, kterej ve tři v noci odjížděl z nádraží- tak to spojil.
V úterý večer bylo Défi Fitness, to znamená cvičební večer. Nejdřív tae-bo (slabota, oproti KOSAGYMu, ale lepší než nic), potom step-aerobic a potom salsa, a mezitím ukázky bůhvíjakejch tanců a ochutnávka cukroví, co kdo donesl.
Já připravila tradiční šveščičky a la Helena (v čoko a koko), který měly takovej úspěch, že polovinu uzmula Luďka (Slovenka) a odnesla ji na další rozlučkovou kalbu, tentokrát pro Italy a Němce, kteří odjížděli ve středu.
Ve středu jsem byla akorát na tradiční dvouhodinovce aerobiku, ve čtvrtek jsem dokonce celý cvičení zahodila kvůli poslednímu večírku před odjezdem dom- svařovali jsme víno u Igora... a svařili jsme toho 5 litrů a všechno to i vypili :-) asi ve dvanácti lidech, žádnej strach!
Pak tradiční čtvrteční Bar Latino (tentokrát pro mě o trochu důležitější než obvykle)- a následný zklamání a ještě útok od zamilovanýho Juana- ježišimarja!!! Tak jsem se bránila Vánočnímu polibku, až mě z toho bolelo za krkem :-D ale ubránila jsem se...
A v pátek večer- DOMŮ!
Teda ne že bych se těšila!
V Německu jsme trochu uvízli na dálnici a výsledná cesta se protáhla na 12 hodin, a tak jsem v půl osmý ráno v sobotu stanula na Florenci... a o půl hodiny později doma a do sprchy! Do teplý sprchy, která se dá zavřít, voda teče tak dlouho, jak dlouho ji člověk nechá puštěnou, a nikde žádný černý chlupy podivný provenience!
... A co teprv ten luskus, sednout si při čurání na prkýnko u záchoda!...

Zima v Metz

Tak nám přišel do Metz prosinec a s ním Advent a Vánoční atmosféra, trhy plný lidí a různých blbůstek, kotle svařáku, neskutečná zima a studenej vítr, a taky testy a zkoušky...

Co se týče zimy, tak bohužel okna na koleji, který v létě vypadaly docela solidně, se ukázaly dost nesolidní v zimě, a v noci poslouchám, jak mi skučí meluzína škvírama v izolaci...
No, v holobytech na Sibiři asi bylo i hůř. A bylo mi slíbeno od vedení, že se na to NĚKDO podívá a NĚCO s tím udělá.
Aspoň že nám otevřeli už i druhou koupelnu na patře- ale to jen proto, že v tý jedný někdo udělal něco hoooooodně nepěknýho a nedalo se tam chodit...

Vánoce přišly i do sousedního departementu, Alsaska, který jsme navštívily s Poissonama o víkendu 12.-13.12.
Bylo to super, lepší organizace (o chlup) než v Paříži, docela nabitej program, ale ta klemra!!!
Každopádně Strassbourg je krásný město, plný vánočních trhů a typickejch hrázděnejch domů. Proběhly jsme ho s Kristý takzvaně svinským tempem, stavily se na horkej cidre a preclíky a jabko v čokoládě, taky u Evropskýho Parlamentu, a nenápadně ochutnávaly perníky a cukroví, co tam nabízel snad každej stánek.

Oni totiž Alsasané pečou jako jedinej region ve Francii na Vánoce cukroví- a je to úplně to samý jako u nás. Ty samý druhy, tvary, chutě. Ovšem nepečou to hospodyňky doma, peče se to hezky průmyslově a hospodyňky to nakupujou v pytlíčkách a to pěkně draho. Ale platěj ochotně, za takovou raritu!
To by mě zajímalo, co by říkali na Čechy, kde peče každá rodina...

Štrasburčani mají neuvěřitelnou a bůhvíkdepramenící zálibu, stejně jako Irové, v bláznivý vánoční výzdobě svých pozemků a obydlí. Skoro do každýho okna šplhá Santa, a na zahrádkách stávaj mnohem lepší a údernější věci než jen sob a sáně...
Občas to vypadá fakt jako teroristickej útok, když se těch Santů a sobů do oken šplhá třeba deset- oblíhaj všechny parapety, okapy, spouštěj se ze střechy, nahlížej do pokojů, zahrazujou dveře, aby nikdo nemohl ven, a už tam určitě kladou výbušniny... Posuďte sami na fotkách...
V neděli nás ještě čekal Colmar (ale ten stojí za to!!! Pohádka!!! Hrázděný domky, uličky, vodní kanály, dokonce jedný části se říká Benátky...), pak vesnice Riquewihr, která byla jeden velkej, lidma přecpanej vánoční trh, degustace Alsaskejch vin ve sklípku u místních vinařů(byly tak dobrý, že jsem zalaškovala s myšlenkou, jednu lahvinku si koupit- ale cena 9 euro mě vrátila zpátky na zem a do Lidlu pro naše oblíbené víno za euro pade...) a pak už dlouhá cesta domů... Dokonce i sněžilo...

Víkend před tím jsem taky neseděla na zadku doma a neučila se, ale hezky vyrazila do Lyonu za Haike a Mattem. Dokonce i se švigrou jsme se tam viděly a užily si super víkend na Fete des Lumieres, neboli každoroční akci, do který je zapojený celý město, všechny budovy jsou osvětlený reflektorama a žárovčičkama, všude spousta lidí, ohňostroje a světelný show... A taky česko-slovenská Mikulášská party, pořádaná místní slovenskou komunitou :) Mikuláš ke mě byl letos štědrej, na to, že jsme se švigrou řekly jen "Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni; hledali, nenašli, byli oba smutní"...
A v neděli večer jsem se s Lyonskými rozloučila, sedla na vlak a přes celou noc jela zpátky do Metz. Cesta trvala 9 a půl hodiny, a navíc jsem ráno z nádraží běžela rovnou na zkoušku z angličtiny.
Přišla jsem o čtvrt hodiny později, ale zlatej profesor na mě počkal, a dokonce se ptal, jestli jsem se ve vlaku trochu vyspala a jestli jsem měla dost času na učení...

Blbý je, že tady se výsledky dozvídaj až několik týdnů po psaní testu, takže člověk dlooooouho neví, jak na tom vlastně je. Napíšeš test- a konec. Nejsou už žádný prednášky ani cvika, jen čekáš. Až do ledna. V tom mi vyhovuje víc čeksej systém- buď tě vyhodí rovnou ze zkoušky, nebo víš, že jsi ji udělal.

Čtvrtek- ráno závěr cvik z angličtiny, kde jsme měli ve dvojicích předvést profesionální interview do práce (pracovali jsme na tom celej semestr)- já měla naštěstí super parťáka Stéphana, kterej umí anglicky a je dokonce i hezkej, takže nám to šlo :) potom zkouška z Monnaie et Financement (tak na to jsem se sice učila, ale ve finále si myslím, že jsem to nedala- já vlastně vůbec nevěděla; co mám psát! To zadání bylo nějaký pofidérní, shodli jsme se...) a večer ještě zkouška z francouzštiny. A potom- samozřejmě párty na oslavu :)...

Dneska taky test, z Methodes d' Enquetes Economique et Statistique (ten profesor prý dostal infarkt- doufám, že ne při opravování našich předchozích testů!), a to už bylo naštěstí pro tento měsíc vše. Další zkoušky mě čekaj až v lednu, no ale to jich bude najednou tři pytle, brrr!

Do toho přestal na kolejích fungovat Internet, signál prostě NENÍ, ani když vylezu s noťasem do čtvrtýho patra na schody, takže na počítač musím chodit do knihovny. A tady je francouzská klávesnice, takže psát s diakritikou je dost kritický... Naštěstí se tu dá chytit wifina, takže hezky sbalit noťásek do tašky a šup pracovat sem..

Uvidíme, jestli nám tady místní Pere Noël přinese k Vánocům stabilní připojení na koleji, izolaci do okna, čistý záchody, tekoucí sprchy a hodný a spořádaný sousedy- já tipuju, že ne... ;)