Novej semestr

Ještě vám řeknu, jak jsem skončila zkouškový období (to je silný slovo- spíš by se hodilo "zkouškový dva týdny").
Ve druhém týdnu mi zbývaly už jen dvě zkoušky- a to středeční Economie du travail (Ekonomie práce) a páteční Sociologie Politique (neboli socka, a to si každej dokáže do češtiny přeložit:-) ). Ta první mi přišla vážně lehká, místo zuřivýho odpovídání na spousty otázek jsme měli zadaný jen jedno téma a pište tři hodiny, co víte... A já zrovna věděla. Uvidíme, jestli mi výsledky daj za pravdu.
No ale páteční zkouška, to byl postrach!!! Jednak kvůli strašně složitýmu jazyku, kterej ten profesor používá (to jsou slovní spojení, že by jeden nevěřil!), jednak kvůli neuvěřitelnýmu kvantu informací, který do sebe člověk musí nasát (přes 80 stránek popsaných mým písmem, a to ještě v tom nesrozumitelným jazyce), a jednak kvůli tomu, že den předtím byl poslední oficiální ERASMovskej večírek v Baru Latino, na kterej se prostě jít musí!
Takže jsem se učila jak mourovatá, zadek a lokty (a koneckonců i mozek) úplně dřevěný od neustálýho vysedávání u stolu...
Ještě k tomu tady nějakej pán zrovna natíral chodbu (na žluto, juch!), a nebyl dvakrát potichu- buď mu řvalo rádio, panč ho měl samozřejmě dycky na druhým konci chodby, než kde pracoval- a místo aby si ho posunul blíž k sobě, tak ho zesílil- inteligence!!!
A jednak to byl asi člověk s neuvěřitelnou chutí do života, protože se zastavoval na kus řeči s každým, kdo šel okolo, a ten kus řeči trval pekelně dlouho, a on strašně křičel a naprosto nesnesitelným způsobem se smál- to je smích, co řeže stěny!!! No a když zrovna nemluvil nebo nezpíval, tak telefonoval- ti volající mu museli snad vyprávět celou dobu vtipy, jinak by se nemohl pořád řehtat jako kobyla!... A za dveřmi my, vystresovaný ze Socky, a pěkně podrážděný...
No ale učila jsem se, jak to šlo, abych mohla ve čtvrtek večer do toho Latina. Bylo to super- jednak kvůli lidem, z nichž některý jsem tam viděla fakt třeba naposled v životě, a jednak kvůli... no, to je fuk :-) Ekolog zkrátka už není v kurzu...

A v pátek odpoledne jsme nastoupili na zkoušku... ústní, podotýkám! 10 minut na přípravu témata, 10 minut mluvit. Čekali jsme víc než tři hodiny, než přijdem na řadu (dovedete si představit ty nervy- klepala jsem se jak šílená, měla jsem z toho úplnou třesavku a žaludek na vodě), než konečně v půl pátý odpoledne si nás zavolal. Jako poslední tři jsme šly my s holkama. Dostala jsem otázku "société civile", vypotila ze sebe maximum co jsem mohla, vypustila mu málem duši do náručí a dostalo se mi odpovědi, že "nedám vám ještě známku, ale bylo to výborný, na to že nejste francouzka... nebojte se, bylo to výborný".
Takže tímto jsme zakončili první semestr a po jediným víkendu volna hurá do novýho!
A s ním přišla spousta změn... Myslím kvůli lidem.

Mraky ERASMů odjely, smiřuju se s tím, že se s některýma třeba už neuvidím- zní to samozřejmě jako největší klišé, ale půl roku stačí na to, abyste si na sebe zvykli a stali se jednou velkou rodinou. Už víte, co od koho očekávat, s kým se dobře povídá, kdo chodí na sporty, kdo odkud je a co má rád, chodíte spolu tancovat, na obědy, nakupovat...
Osobně mě nejvíc bude chybět Kristý a Luďka ze Slovenska. Byly to moje dvě největší spojenkyně.

Na druhou stranu, přijely i nový tváře. Zatím jich moc neznám, ale ty, co jsem už stihla poznat, jsou sympatický.

Ještě jedno klišé- myslím, že druhej semestr bude hodně jinej, než první. V něčem lepší (už to tu známe, známe lidi, prostředí, obchody, demarše, atd...), v něčem horší (ztrácí to punc novosti a možná to bude jen slabá náhražka prvního semestru, kdy jsme tu byli všichni noví a mladí a nezkušení...)
Uvidíme.

Zkoušky...

Tak máme rok 2010, já Vás do něj vítám a přeji jen to nejlepší, pokud to ovšem může bejt ještě lepší, než bylo!!! (Což vždycky může, takže se máme na co těšit!)

Vánoční prázdniny jsem samozřejmě prožila v Čechách a bylo to nádhernejch 14 dní a děkuju za ně všem, co se jich účastnili! Do novýho roku jsem vstoupila fakt úžasným způsobem a kdyby mohlo platit "Jak na Nový Rok, tak po celý rok", vůbec bych se nezlobila...:-)

Tady v Metz nám mezitím nasněžilo a už to neroztálo...:-) Dala bych sem fotku, ale noťas se rozhodl, že bude ignorovat moji kartu z foťáku, takže nemůžu stahovat fotky...
Spěchali jsme sem hned na začátku ledna, protože už v pondělí 4.1. jsme měli první zkoušku po Vánocích- jednalo se o Marketing, který mám ráda a ta zkouška mi přišla vážně lehká, samý základní pojmy- tak doufám, že se shodneme s opravujícím v mým dobrým pocitu o zdárně udělané zkoušce :-)

Další přišlo na řadu Monnaie et Financement, což znamená našrotit se téměř nazpaměť asi 80 stran (popsanejch mým písmem, takže docela husto). Byly to docela nervy, připadalo mi, že zkouška je z něčeho jinýho, než co jsme probírali, a netroufnu si odhadnout, jak to asi dopadne- doufám jen, že budu mít potřebný počet bodů na projití.

Jenže potom mi zbyl už jen jeden jedinej večer na naučení se celýho, toho nejhoršího ze všech, předmětu- Méthodes d´Enquete Economique et Sociale... Objektivně- to se nedalo. Na to by člověk potřeboval spíš pět dní než pět hodin... Navíc už mi toho hlava moc nepobírala, chudinka ještě nahuštěná předchozíma předmětama.

V pátek ráno byla tedy ta zkouška z Metod a byl to velkej podraz- skoro celej test byl jen z jediný kapitoly, a to z tý poslední, kterou nám profesor jen stihl vyložit a pak dostal infarkt- takže jsme nedělali ani jedno cvičení... to mi přijde trochu nefér.
Nicméně, tuhle zkoušku si budu muset zopáknout v příštím semestru.

Příští týden mě čekaj ještě dvě poslední (jedna je veeeeeeeeelkej postrach, druhá snad nějak půjde...) a pak rovnou do druhýho semestru.
Jinak je tu samozřejmě krásně, jak není normální školní rozvrh, tak mám spoustu času na učení a sporty, takže jsem na skoro každým aerobiku v SUAPSu a profesoři už jen kroutěj hlavou :-)

Fotky jsou tentokrát z různých situací: Jak brouzdám s noťasem po chodbě a hledám signál na Internet (teď už to naštěstí šlape i u mě v pokoji), jakej krásnej účes jsme udělaly Pierrovi (má perfektně tvárný vlasy) a pak ze sobotního večera, kterej jsme strávily se spolužákama (jen tak dál, integrace musí bejt!!!) nejdřív u jednoho z nich na bytě, potom tancem v Latinu...
Konečně jsem našla někoho, kdo umí dělat stejný ksichty jako já!!!

No a Bára požádala o přestěhování do pokoje s koupelnou, kterej jsme hned byly shlédnout a zkontrolovat všechny kouty... No přiznám se, že bych ho nechtěla. Vlastní koupelna je sice fajn, ale zaprvý, je strašně maličká a navíc i ten pokoj je na její úkor o hooooodně menší než náš, a navíc- je tam velice tenká stěna, takže když je někdo v pokoji, tak naprosto dokonale slyší, co ten druhej dělá třeba na záchodě... Ať žijou záchody na patře!!! (od začátku ledna jsou docela čistý!!!)