Sportovní skoroprázdninový týden

Jelikož jsme minulej týden psali docela dost testů a zkoušek, tak ten poslední týden před Vánoci už skoro nemáme školu... Posuďte- v pondělí jen jedna hodina, na který jsme psali test, úterý a středa celý volný, ve čtvrtek jen přednáška a francouzština, v pátek jedno cviko- a pak, večer, domůůů!!!
Takže docela pohodka, tady v Metz- najednou takovýho volnýho času, že se mi chce pořád jen vyspávat a nic nedělat :-D ale to ne, to na sebe člověk musí bejt trochu tvrdší.
O zábavu se nám staraj sporty. Protože SUAPS, školní sportovní centrum, pořádalo v pondělí volejbalovej turnaj. No tak, samozřejmě, měli jsme nejlepší tým- profesor nám zkomolil jméno na Kamaradz (protože Rus Alex chtěl Kamarádi), taky skvělou fyzičku a taktiku a vůbec všechno, ale nakonec ani nevím kolikátý jsme skončili- no rozhodně jsme nevyhráli... Ale turnaj byl celej večer (od osmi do jedný do rána!) a po něm jsme ještě skočily na půl hodinky na rozlučku s Markem, Polákem, kterej ve tři v noci odjížděl z nádraží- tak to spojil.
V úterý večer bylo Défi Fitness, to znamená cvičební večer. Nejdřív tae-bo (slabota, oproti KOSAGYMu, ale lepší než nic), potom step-aerobic a potom salsa, a mezitím ukázky bůhvíjakejch tanců a ochutnávka cukroví, co kdo donesl.
Já připravila tradiční šveščičky a la Helena (v čoko a koko), který měly takovej úspěch, že polovinu uzmula Luďka (Slovenka) a odnesla ji na další rozlučkovou kalbu, tentokrát pro Italy a Němce, kteří odjížděli ve středu.
Ve středu jsem byla akorát na tradiční dvouhodinovce aerobiku, ve čtvrtek jsem dokonce celý cvičení zahodila kvůli poslednímu večírku před odjezdem dom- svařovali jsme víno u Igora... a svařili jsme toho 5 litrů a všechno to i vypili :-) asi ve dvanácti lidech, žádnej strach!
Pak tradiční čtvrteční Bar Latino (tentokrát pro mě o trochu důležitější než obvykle)- a následný zklamání a ještě útok od zamilovanýho Juana- ježišimarja!!! Tak jsem se bránila Vánočnímu polibku, až mě z toho bolelo za krkem :-D ale ubránila jsem se...
A v pátek večer- DOMŮ!
Teda ne že bych se těšila!
V Německu jsme trochu uvízli na dálnici a výsledná cesta se protáhla na 12 hodin, a tak jsem v půl osmý ráno v sobotu stanula na Florenci... a o půl hodiny později doma a do sprchy! Do teplý sprchy, která se dá zavřít, voda teče tak dlouho, jak dlouho ji člověk nechá puštěnou, a nikde žádný černý chlupy podivný provenience!
... A co teprv ten luskus, sednout si při čurání na prkýnko u záchoda!...

Zima v Metz

Tak nám přišel do Metz prosinec a s ním Advent a Vánoční atmosféra, trhy plný lidí a různých blbůstek, kotle svařáku, neskutečná zima a studenej vítr, a taky testy a zkoušky...

Co se týče zimy, tak bohužel okna na koleji, který v létě vypadaly docela solidně, se ukázaly dost nesolidní v zimě, a v noci poslouchám, jak mi skučí meluzína škvírama v izolaci...
No, v holobytech na Sibiři asi bylo i hůř. A bylo mi slíbeno od vedení, že se na to NĚKDO podívá a NĚCO s tím udělá.
Aspoň že nám otevřeli už i druhou koupelnu na patře- ale to jen proto, že v tý jedný někdo udělal něco hoooooodně nepěknýho a nedalo se tam chodit...

Vánoce přišly i do sousedního departementu, Alsaska, který jsme navštívily s Poissonama o víkendu 12.-13.12.
Bylo to super, lepší organizace (o chlup) než v Paříži, docela nabitej program, ale ta klemra!!!
Každopádně Strassbourg je krásný město, plný vánočních trhů a typickejch hrázděnejch domů. Proběhly jsme ho s Kristý takzvaně svinským tempem, stavily se na horkej cidre a preclíky a jabko v čokoládě, taky u Evropskýho Parlamentu, a nenápadně ochutnávaly perníky a cukroví, co tam nabízel snad každej stánek.

Oni totiž Alsasané pečou jako jedinej region ve Francii na Vánoce cukroví- a je to úplně to samý jako u nás. Ty samý druhy, tvary, chutě. Ovšem nepečou to hospodyňky doma, peče se to hezky průmyslově a hospodyňky to nakupujou v pytlíčkách a to pěkně draho. Ale platěj ochotně, za takovou raritu!
To by mě zajímalo, co by říkali na Čechy, kde peče každá rodina...

Štrasburčani mají neuvěřitelnou a bůhvíkdepramenící zálibu, stejně jako Irové, v bláznivý vánoční výzdobě svých pozemků a obydlí. Skoro do každýho okna šplhá Santa, a na zahrádkách stávaj mnohem lepší a údernější věci než jen sob a sáně...
Občas to vypadá fakt jako teroristickej útok, když se těch Santů a sobů do oken šplhá třeba deset- oblíhaj všechny parapety, okapy, spouštěj se ze střechy, nahlížej do pokojů, zahrazujou dveře, aby nikdo nemohl ven, a už tam určitě kladou výbušniny... Posuďte sami na fotkách...
V neděli nás ještě čekal Colmar (ale ten stojí za to!!! Pohádka!!! Hrázděný domky, uličky, vodní kanály, dokonce jedný části se říká Benátky...), pak vesnice Riquewihr, která byla jeden velkej, lidma přecpanej vánoční trh, degustace Alsaskejch vin ve sklípku u místních vinařů(byly tak dobrý, že jsem zalaškovala s myšlenkou, jednu lahvinku si koupit- ale cena 9 euro mě vrátila zpátky na zem a do Lidlu pro naše oblíbené víno za euro pade...) a pak už dlouhá cesta domů... Dokonce i sněžilo...

Víkend před tím jsem taky neseděla na zadku doma a neučila se, ale hezky vyrazila do Lyonu za Haike a Mattem. Dokonce i se švigrou jsme se tam viděly a užily si super víkend na Fete des Lumieres, neboli každoroční akci, do který je zapojený celý město, všechny budovy jsou osvětlený reflektorama a žárovčičkama, všude spousta lidí, ohňostroje a světelný show... A taky česko-slovenská Mikulášská party, pořádaná místní slovenskou komunitou :) Mikuláš ke mě byl letos štědrej, na to, že jsme se švigrou řekly jen "Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni; hledali, nenašli, byli oba smutní"...
A v neděli večer jsem se s Lyonskými rozloučila, sedla na vlak a přes celou noc jela zpátky do Metz. Cesta trvala 9 a půl hodiny, a navíc jsem ráno z nádraží běžela rovnou na zkoušku z angličtiny.
Přišla jsem o čtvrt hodiny později, ale zlatej profesor na mě počkal, a dokonce se ptal, jestli jsem se ve vlaku trochu vyspala a jestli jsem měla dost času na učení...

Blbý je, že tady se výsledky dozvídaj až několik týdnů po psaní testu, takže člověk dlooooouho neví, jak na tom vlastně je. Napíšeš test- a konec. Nejsou už žádný prednášky ani cvika, jen čekáš. Až do ledna. V tom mi vyhovuje víc čeksej systém- buď tě vyhodí rovnou ze zkoušky, nebo víš, že jsi ji udělal.

Čtvrtek- ráno závěr cvik z angličtiny, kde jsme měli ve dvojicích předvést profesionální interview do práce (pracovali jsme na tom celej semestr)- já měla naštěstí super parťáka Stéphana, kterej umí anglicky a je dokonce i hezkej, takže nám to šlo :) potom zkouška z Monnaie et Financement (tak na to jsem se sice učila, ale ve finále si myslím, že jsem to nedala- já vlastně vůbec nevěděla; co mám psát! To zadání bylo nějaký pofidérní, shodli jsme se...) a večer ještě zkouška z francouzštiny. A potom- samozřejmě párty na oslavu :)...

Dneska taky test, z Methodes d' Enquetes Economique et Statistique (ten profesor prý dostal infarkt- doufám, že ne při opravování našich předchozích testů!), a to už bylo naštěstí pro tento měsíc vše. Další zkoušky mě čekaj až v lednu, no ale to jich bude najednou tři pytle, brrr!

Do toho přestal na kolejích fungovat Internet, signál prostě NENÍ, ani když vylezu s noťasem do čtvrtýho patra na schody, takže na počítač musím chodit do knihovny. A tady je francouzská klávesnice, takže psát s diakritikou je dost kritický... Naštěstí se tu dá chytit wifina, takže hezky sbalit noťásek do tašky a šup pracovat sem..

Uvidíme, jestli nám tady místní Pere Noël přinese k Vánocům stabilní připojení na koleji, izolaci do okna, čistý záchody, tekoucí sprchy a hodný a spořádaný sousedy- já tipuju, že ne... ;)

Opravenej záchod, utopená Helena, rodičovská návštěva, nervydrásající škola

Je to fakt dlouho, co jsem psala naposled, ale když ono nějak bylo furt málo času a málo co psát... I když, když se to pak vezme takhle všechno dohromady, tak je toho najednou tři pytle :-)

Tak to radši vezmu chronologicky: Když jsem psala naposled, bylo pondělí 16.11. a mě druhej den čekala první prověrka- a to z Methodes d´Enquetes Economique et Sociale- jasně nejtěžší předmět... Učila jsem se, no asi bych bývala mohla i víc, ale když byla ta Paříž a tak...
No dopadne to asi tak, jak má- výsledky ještě nemáme- očekávám velkej propad. Ani mě moc neutěšuje, že většina lidí na tom bude podobně, štve mě to kvůli sobě, že se před tím profesorem neukážu jako "světlá výjimka z Východní Evropy" (teprve nedávno zjistil, odkud vlastně jsme), ale jako "další opice z Východu, co nic neumí a kašle na to"- což není pravda, nekašlu... zas tak moc...
A to bylo zrovna na českej státní svátek!!!

Hned druhej den, tzn ve středu, jsme měly s holkama (Kristý a Elena s Itálie) exposé na předmět Monnaie et Financement. Už to nebyly takový nervy jako předtím, protože jsme před tabulí stály všechny tři dohromady, a navíc jsem mluvila hodně krátce a celkem o ničem :-) takže pohodka.

O den později, ve čtvrtek, další exposé- tentokrát na francouzštině a tam jsem si to docela vychutnala, protože jsem si vybrala téma Beaujolais Nouveau (byl to třetí čtvrtek v měsící!!! 19.11.!!! Kdo z vás si ještě nekoupil letošní Beaujolais, šup pro něj do obchodu a degustovat!) a i když se mě spolužák, kterýmu říkáme Romeo, snažil potopit šťouravejma dotazama (chtěl, chudák, zaujmout Kristý, ale netušil, že si ji tímhle ještě více poštve proti sobě), nenechala jsem se vyvést z klidu, na všechno jsem mu odpověděla, a on utřel- a ještě se mi pak omluvil (chi chi)!!!

Pak v pátek- konečně- jsem dostala balíček z Čočkyshopu, na kterej jsem čekala tři týdny!!!!!!! No kdybych tu jak blbec dva týdny nelítala, nesháněla ho po poště a po všech čertech a neotravovala každýho na Accueil, tak nic nemám! A víte proč? Protože blbouni čočkyshopácký tam nenapsali moje jméno!!! Adresovali to jen Rezidenci a tam, na centrále pošty, samozřejmě nevěděli, pro koho to je, bydlí tady přes 1000 studentů, tak si tam balíček dva týdny nechali a nestarali se o to- kdyby jim tak někdo poslal bombu! Taky by ji tam nechali tikat a najednou bum...

V neděli mi přijela náfffštěva! A to rodiče... jen na odpoledne se stavili, protože taťka frčel za záležitostma do Luxembourgu- přivezli mi taaaaakovýho jídla! Rohlíčky od babičky padly oakmžitě :-) a čočku od maminky si dávám po menších částech, protože se po ní docela bojím chodit mezi lidi :-D

Ještě jednou, po cestě zpátky, se zastavili v úterý odpoledne- viděli jsme vánoční trhy, ale ty stojej za to!!! Hned jak budu mít fotky, uploadnu! A po žabích stehýnkách a šnekách a svařáku a večeři v kanadský restauraci jeli zase dom... Za čtyři týdny pofrčím tou samou trasou i já- a věřte mi, že se mi vůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůbec nechce pryč!!!

Středa byl den kultury, vyrazila jsem s Gabi (Maďarka) do divadla. Hra Yaacobi et Leidenthal, no kdybyste měli možnost na to jít, tak ji nevyužívejte :-D Pokud se teda nevyžíváte v ženským ječení a obrovských, kypících prsou, která vám jsou servírována velice nekompromisním způsobem tak, že celou dobu vlastně jen napjatě čekáte, kdy jí z toho výstřihu fakt vypadnou :-D
Vlastně jsem kousek i zaspala, protože na mě přišla v tý tmě dřímota, ale Gabi jsem to nepřiznala O:-)

Ještě včerejšek stojí za zmínku- poprvý v životě se mi podařilo přemluvit DJe v baru, aby si vybalili náčiníčko a zahráli nám. Když jsme tam totiž přišli, akorát se sbalili a chtěli odejít domů. Ale na můj nátlak ještě hodinu zůstali a hráli docela dobře, za což jsme se jim odměnili divokým tancem a potleskem :-)
A taky jsem na plavání poprvý velice profi stylem kraulovala (to je to, co se tam teď učím)! Po cachtání v malým bazénku s destičkou jsem dala dokonce šest velkejch bazénů bez žádný podpory života- no málem jsem se utopila, vyplivla plíce a vodu v uchu jsem vytřepávala až do večera, ale malý osobní vítezství to je...

Dneska je volnej den, a vidím to na učení (písemky se blíží!).

Mimochodem, ráno na záchodě přišel šok v podobně PRKÝNKA na míse!!! To je hodně velká změna, na to, jak to tu vypadalo zejména od úterka do čtvrtka! (To jsme na záchod chodili radši do druhýho patra. Jediný, co mě zaráží, je, že některý lidi chodili z vyšších pater k nám, tak si říkám, jak to asi muselo vypadat TAM, že i naše sanitárky byly proti tomu čistotka...)
Prostě, někdy člověk ty kulturní rozdíly mezi sebou a svýma sousedama vnímá opravdu silně. Nést si s sebou na záchod místo toaleťáku lahev vody, to mi ještě pořád připadá- jak by se řeklo- inmangeable...

No a na závěr- fotešky z noční Metz s vánoční dekorací...

Paříž podruhý... a dva týdny nervů...

Minulej týden byl docela natřísknutej, přestože středa byla volná (státní svátek Armistice neboli konec 1. světový války).

Pro mě byla hlavní nesnáz v pátek, kdy jsem měla svoje první velký vystoupení před naší třídou- jedná se o exposé (prezentace projektu) na Economie du Travail. Moje téma: Les défis démographiques (jak se stárnutí populace projevuje ve změně firemní politiky), délka: 20 stran (francouzsky!!! grrrr žádný Ctrl+C a Ctrl+V, ale hezky poctivě napsat!!!), s PowerPointovou prezentací...

Málem mě kleplo. Šílený nervy. To víte, předstoupit před jánevimkolik frantíků a něco jim tam zuřivě blekotat něco, co je vůbec netankuje, navíc prznit jejich jazyk... rozumíte, chápete...
A ono to nakonec ani nebylo tak zlý :-) během pěti minut jsem tam odříkala, co jsem měla připraveno, přihodila vtípek na konec (zdálo se mi to, nebo se i pár dobrejch duší zasmálo?) a pohodka...:-) Profesor spokojenej, spolužáci říkali, že dobrý, no tak...

Jenže to samozřejmě není všechno. Zítra je první prověrka z Metod (ještě jsem se nezačala učit. Panika maximal), ve středu další exposé, tentokrát financování Evropský Unie, ve čtvrtek další exposé (to má dokonce hodnotu zkoušky!) na francouzštině... Není toho málo, což?

Ale ani to množství práce, která se na nás valí, nám nezabránilo žít :-) Takže úterní párty (dospáno ve středu), volejbaly, aerobiky, plavání, páteční diskotéka (dospáno v sobotu) a hlavně... Jedinečná šance se naskytla!!! Paříž v neděli!

No neber to, za 25 euro... Jasně že jsme jely :-) S Kristý jsme nasadily vražedný tempo, proběhaly celej den a stihly krásně všechno, co jsme si předsevzaly stihnout... a já si doprohlídla všechno na co minule nezbyl čas, takže jsem maximálně spokojená! :-) Byly jsme na Eiffelovce (jen ve druhým patře, ale zato pěšky!!! Protože do třetího se už musí výtahem), na Montparnassu, v Centre George Pompidou (a v úžasný patisserii pod ním), na Montmartru a v Sacré Coeur (tam jsme chytly mši!), našly jsme kavárnu Les 2 moulins (z Amélie z Montmartru, hurá, konečně!), pak ve čtvrti Marais, asi třikrát u Gare du Nord (ale vůbec jsme nebloudily!!!), u Opery, u Madeleine a Sv. Vincenta, u Galeries Laffayette a pak po nábřeží zpátky na Trocadéro.
Celý uchozený a bolavý jsme si konečně sedly, navečeřely se obloženejch baget a mrkve, co jsme tahaly s sebou už z Metz, a jeden z černejch prodavačů kravinek pro turisty mě tam nazval rasistkou, protože jsem si odmítla koupit svítící lítající kravinku pro turisty... To potěší...

No rozhodně ten výlet stál za to!!! Lepší organizace než s Poissonama (hlavně proto, že ráno řekli "máte na celej den volno a sejdem se tu až večer", i když stejně se čekalo na Španělky, který zřejmě NEDOVEDOU POCHOPIT, že v 8 prostě znamená v 8 a že někdo by rád dorazil do Metz pokud možno ještě před půlnocí) a lepší počasí...
Ale teda, když nás na každý zastávce na benzince násilím vyhodili z autobusu, protože "tam nikdo zůstat nesmí", to mě teda dost naštvali!

A ve čtvrt na dvě v noci jsme konečně dorazili zpátky na koleje a já vstávala v 7 do školy... Huh... Ale nelituju, bylo to super!

A ještě k tomu, jak to tu teď vypadá- jak jsem psala o prázdninách, že je zavřená polovina kuchyní a polovina sprch, tak to bohužel platilo do dneška- to znamená že tři týdny muselo celý patro používat jen dvě sprchy, tři záchody a kuchyni ve druhým patře!!! Trochu nepříjemný no... ve druhý koupelně totiž měli nářadí dělníci, co tu předělávali dlaždice na schodech(kvůli nim jsme taky nesměli pár dní chodit vnitřní chodbnou do pokojů, ale venkem po požárním schodišti), ale snad už to ukliděj a pustěj nás tam :-)

Víkend v Grenoble

První víkend po prázdninách byl jedinej, kdy jsme se se švigrou shodly, že máme obě dvě čas na návštěvu- tak jsem se vydala do podhůří Alp...

Cesta vlakem trvá přes 8 hodin, aspoň byl čas spát, jíst, koukat do sešitů a snažit se učit...
Do Grenoblu jsme dojeli až v 23:00, takže už byla tma- ale hned ráno, při prvním pohledu z okna- krása krásoucí!!! Kolem dokola zasněžený Alpy!... Po placatým Metz to byl docela šok, jsem z toho ještě teď unešená :-)

Dopoledne měla Oluš práci do školy (ona ji totiž má pořád- ve srovnání s námi tady toho fakt dělá tak tisíckrát víc... lituju, nezávidim a netěšim se, jestli mě to taky někdy čeká- na Grenoble Business School bych se taky ráda v budoucnu dostala), já si zatím prošla kousek města.

Po obědě (poprvý v životě jsem měla batáty! Co člověk neobjeví...) jsme se vydaly na Bastillu, to znamená vyšlapat asi 1270 schodů do kopce nad Grenoblem. Vede tam i lanovka, ale tou jsme pohrdly... a v polovině výšlapu nás chytnul takovej déšť, že už bylo jedno, jestli jsme zpocený nebo zmoklý :-) nahoru jsme se vydrápaly úplně promáčený a byla tam zima a jen jeden obchůdek se suvenýrama, kam jsme se uchýlily... ale nemohly jsme tam zůstat navěky, protože prodavači by asi chtěli, abychom si něco koupili, takže dolů z kopce jsme se svezly tou lanovkou :-) Ale je to lepší sportovní pocit než obráceně!

Pak ještě projít kus města, domů, uschnout a udělat trochu schoolwork, a večer akce u švigřinýho kamaráda ze školy, Joaa.
Dobrá akce, až na to, že se v jednu ráno zvrhla do politický debaty, a to už se mi zavíraly oči...
No a dneska už jen probudit se, zabalit věci a mazat na nádraží, protože mě čekalo zase přes osm hodin ve vlaku.

Ještě stojí za zmínku Lyon, kde jsem přesedala a málem se ztratila v uličkách kolem nádraží, a TGV, který mě teda dost zklamalo, protože vůbec nefrčelo, ale vleklo se jako normální vlak :-(

No a po návratu na koleje mě přivítaly stále ještě (grrr!!!) zavřený sprchy, a zrovna v tý, co jsem do ní šla, se asi předtím musel oklepat obrovskej bernardýn, kterej předtím zápasil v blátě, protože byla neskutečně špinavá!!!

A že se mi vůbec nechtělo spát, tak jsem zůstala u počítače s prací/loisirama až přes půlnoc, to znamená doteď, a jsem zvědavá, jak se mi bude ráno vstávat na angličtinu!!!

Každopádně to byl výbornej, výbornej víkend!!!

Na skok v Čechách, návrat na facku, rodiče a jiné novoty v Metz

Tak nám tady krásně prší, teda že by zrovna krásně, to ne... Poslední dny byla fakt zima a nevlídno... A navíc zpátky do školy!

Protože minulej tejden byly prázdniny, většina studentů z kolejí jela domů- porůznu po Evropě... Zbytku, co tady zůstal, nezávidim, protože byla zavřená půlka koupelen i kuchyní a nejsem si jistá, jestli třeba fungovala menza, knihovna, a tak...

Já jsem si ale týden v ČR fakt užila!!! Jak tu všem říkám, když se mě ptaj, jak bylo: "Il y avait trop de choses a faire en trop peu de temps!"... že prostě bylo příliš věcí, co se muselo stihnout za málo času. Takže prohlídky od doktorů, úřady, setkávání se s přáteli, nějaký kalby a oslavy, rodinný návštěvy včetně lesa a promítání fotek, DVA TRÉNINKY!!! a plavání v Suchdole, na skok na ČZU. A to jsem si ještě slibovala, že udělam nějakou práci do školy... hmm... skoro nic jsem nestihla, to se vážně nedalo! Jen pro úplnost připomínám, že mám pořád ještě před sebou dvacet stránek o vlivu demografickýho vývoje na management podniku, cover letter a resumé na anglinu, třicet stránek z internetu o biozemědělství atd...
Každopádně, strašně jsem si to doma užila, bylo super zase vidět všechny starý známý, přišlo i pár překvapení, a to jen těch milejch!!!

Bohužel, nemilý překvapení pak na mě bafly po cestě zpátky... V sobotu ráno... Kousek od Plzně jsem zjistila, že jsem doma nechala nabíječku na noťas!... Naštěstí rodiče (vezli nás s Bárou autem) vyřešili situaci na místě, koupí nový nabíječky (ale ti zloději chtěli 1700!!! Uaaaaa já bych zabíjela! Sebe i je...), takže mi spadl obrovskej kámen ze srdce...
Dojeli jsme v pořádku do Metz a já zjistila ještě horší věc- že jsem zapomněla doma i platební kartu!!! To znamená bejt tady bez financí, ale hlavně bych nemohla o víkendu navštívit švigru (protože na nádraží si vyzvednu lístek, zaplacenej dopředu přes internet, jedině s tou samou kartou, kterou jsem to online platila- to znamená s tou, která zůstala doma!)!!! Hrůza prostě... Naštěstí se na mě usmálo štěstí v podobě Kristý (ona se beztak směje pořád:-)), která jela do Metz až v neděli večer busem, takže proběhla velká předávací akce na Florenci a ona mi kartu dovezla...

Rodiče pochodili po Metz, pokoukali, zajeli do Nancy a pak dom... Líbilo sejim tu;-) Od taťky taky pochází fotky, který jsem sem uploadla.
No a já vplula zpátky do školního života. A zde přichází novinky- na kolejích je pořád zavřená polovina koupelen a kuchyní, navíc na schodišti předělávaj dlažbu, takže asi budem muset chodit venkem po požárním schodišti bo co...
Jedna z profesorek, co tady vedou sporty, si zlomila nohu, takže místo pondělíno aerobiku jsem šla na volejbal- aby bylo jasno, nedržela jsem míč v pracce asi tři roky, a předtím jen v rámci výuky od Skolči!!!... Takže jsem nebyla přímo posila týmu, ale týmu to nevadilo, protože kluci si stejně nahrávali jen mezi sebou a my holky jsme jim mohly tak maximálně fandit a nepřekážet:-) typický, no, frájové... Ale asi tam budu chodit, docela mě to bavilo a docela jsem čekala, že mi to víc nepůjde...

A šok- jako velká duše se ukázal náš profesor Bombardier, kterýho máme na nejhorší předmět všech dob, Methodes d´Enquetes Economiques et Sociales... Hrůza už jen ten název, a je to mix ekonometrie, statistiky a... no snad i psychologie a ekonomie, občas...
Je to dycky v pondělí večer, v aule, kde je nehorázný vedro (to nechápu- fenomén francouzskejch tříd- maj tam šílený vedro, přetopeno, okna zavřený, všichni tam seděj ve světrech a div ne v rukavicích a kulichách, copak jim není horko?! Tam se nedá soustředit, tam by člověk usnul, nebo rovnou zcepeněl), a profesor je evidentně nejchytřejší osoba na světě, která přece nebude přeřvávat stádo, když ono nemá zájem o jeho výklad. Takže všichni se bavěj, dělaj tak strašnej hluk, že výklad není slyšet ani ze třetí řady, protože profesor mluví potichu, odmítá zvýšit hlas a nezájem- kdo neslyší, neslyší.

No a včera jsme chytly místo až skoro úplně vzadu, vepředu prostě bylo všechno obsazený. A neměly jsme šanci slyšet ani jediný slovo, kolem nás byl hluk jak v lisu na jabka. Tak jsme se s Kristý bavily tím, že jsme koukaly na jednoho kluka před náma, co měl strašně červený odstátý uši, a tupě opisovaly nepochopitelný vzorečky z tabule.
Po hodině jsem zašla za profesorem, že "bych se asi potřebovala zeptat na pár otázeček k dnešnímu výkladu..." a světe div se!!! On se nabídl, že nám to zopakuje! A skutečně, dneska po cvikách s náma strávil další hodinu a půl ze svýho volna, celou lekci opakoval a vysvětloval, že prej to nic není a ať přijdem, kdykoli budem mít problém!... Taková ochota mě usadila ještě víc než nějaká statistická otázka!... (On chudák neví, že kdybych za ním měla chodit dycky, když něco nepochopim, tak bych se k němu musela rovnou nastěhovat!...)

PAŘÍŽ, baby!!!

Přes víkend 17.-18.10. byl naplánován výlet do Paříže, organizovaný Poissonama. Super příležitost, jak se tam dostat- celý to stálo 60 euro, což je vážně bonbónek cena!!! Takže se nás sebralo asi 50 Erasmáků a kámošů od Poissonů, který, mám pocit, se tam nejeli starat o nás, ale spíš si užívat sami:-)

Odjezd měl být v sobotu v 5 ráno od kolejí. To bylo docela drsoň, protože ještě v pátek večer jsme seděly do jedný hodiny v noci u Jegora na pokoji a kecali jsme (já vim, vstávačka brzo a vůbec, ale mě se absolutně nechtělo spát a slibovala jsem si, že se vyspím v buse cestou...).

V sobotu v 4:30 ráno byla strašná tma, zima, ticho a vůbec nevlídno... Dovedete si asi představit... V 5 jsme čekali u fakulty na příjezd busu, a ono pořád nic... a pořád nic... kosa... furt nic... strašná zima... nic... zima zalejzala za kabáty, do rukavic, do nosů a do uší... bus nikde... no vážně mizérie, a po 45 minutách čekání konečně někdo z Poissonů zavolal do tý busový agentury, pak nám řekli, že "v tý agentuře to spletli" a prej si můžem jít na půl hodky zalézt, bus prej přijede později...

Fajn, zalezli jsme- já si ještě oblíkla o ponožky víc- a po půl hodině jsme se zase srotili před fakultou... Poissoňáci byli celý vysmátí, což mě, upřímně řečeno, dost štvalo:-)A čekali jsme ještě další třičtvrtě hodiny, než bus přijel... no prostě chyba je, myslím, stejně na straně Poissonů a ne tý společnosti... evidentně jim neodeslali šek s rezervací busu, takže žádná rezervace vlastně neproběhla... proto jsme se zdrželi o dvě hodiny... a vyjížděli až v 7 místo v 5. Když si vezmu, že jsme mohla místo tří hodin spát pět... každá minuta dobrá...

A nemilý překvápko- spát se nebude- musí bejt zábava- takže nám pustili nejdřív Přátele a potom Kung-Fu Pandu. Samozřejmě ve francouzštině. ale dalo se tomu dobře rozumět- je to film pro děti:-) A vím to proto, že to bylo tak zajímavý, že jsem si prostě nemohla pomoct a musela na to koukat!!!
Do Paříže jsme dorazili až v poledne a dostali velice krátkej rozchod- jen 5 hodin. Což, kdo byl v Paříži a ví, jak je rozlehlá a kolik je tam věcí na vidění, rozhodně není dostatečně. Takže jsme oběhli jen Rue de Rivoli, Louvre, Champs-Elysées, Arc de Triomphe a Palais des Elysées (Colm chtěl strašně vidět, kde žije Sarko:-D) a pak jsme museli na sraz s ostatníma... Mimochodem, sraz, to znamená, že polovina lidí přišla vždycky pozdě- což mě vytáčí k nepříčetnosti- vrchol byl, když 50 lidí čekalo na 3 opozdilkyně HODINU!!!! A ony se pak ani neomluvily!!! Ale minimálně půl hodiny měl dycky někdo zpoždění...

Ubytovali nás v Auberge de Jeunesse, něco jako hostel. Smolík, zrovna jsem byla na pokoji po deseti:-) Což je docela dost, na jednu koupelnu, která nemá dveře, s jednou sprchou bez závěsu...
Co nám zvedlo náladu, byl sobotní večer. Poissoňáci nás vzali do jedný restošky (tam nás dokonce čekali!!!:-D Tak aspoň něco zvládli objednat správně!), kde bylo zadarmo pití (tzn voda, víno, pivo, vážně co hrdlo ráčí) i jídlo (nosili nevyčerpatelný množství pizzy, asi čtyři druhy, dokonce i bez masa!!! Ale ta byla!!! Skvělá!).

Potom jsme se vyvalili, nacpaní a napojení, do nočních ulic, a nastalo velký rozhodování: Co teď?
A tady se ukazuje nevýhoda velký skupiny, do který patřej Italové a Španělé- nikdy se nic nerozhodne, protože budou všichni stát klidně dvě hodiny na jednom místě a rozhodovat, ale nevyberou žádnou možnost a nejspíš tam už zůstanou... No prostě je to ke zbláznění se!!! :-(Já s Markem, Polákem, jsem obešla aspoň malý kolečko kolem Pantheonu, vrátili jsme se do Auberge asi v jednu v noci. Někteří šli rovnou spát, a co jsem slyšela, tak Španělé byli v pubu, kde pivo stálo 10 euro, a vrátili se asi ve 4 ráno. Super.

V neděli ráno po snídani další sraz (vrrr!!!), kde nám rozdali mapky a jízdenky na Openbusy, to znamená, že po celej den jsme se mohli zadarmo vozit okružníma jízdama po Paříži, jsou tam čtyři trasy a člověk může naskočit i vyskočit kdykoli chce. A pak si běžte kam chcete, večer sraz u autobusu na odjezd do Metz.
Strávila jsem den s Colmem (Ir), což bylo super, protože jsme se shodli na tempu i na věcech, co chceme vidět, a co zas tak nemusíme... ("Chceš dovnitř?" "Koukni jaká je tam fronta... nejdem tam, že ne?" "Moje řeč. Jdem dál.") Běhali jsme celej den, ani jednou jsme se nezastavili, nejedli, nepili, nespali- a stejně jsme stihli jen půlku toho, co jsme chtěli vidět... Paříž je prostě moc rozlehlá a příliš zajímavá...
I tak- aspoň jsme oběhli Montmartre ("Jdem najít kavárnu kde pracovala Amélie!"), Eiffelovku, Hotel des Invalides(Napoleonova hrobka!), Madeleine, Notre Dame a už bylo 5, tzn sraz na odjezd domů. Openbus jsme využili jen jednou, a to na posledních 10 minut cesty k Auberge. On totiž byl strašně pomalej ("Hele to bude rychlejší, když půjdem pěšky." "Jasný, však jsme mladý. Teď můžeme využívat nohy, až budeme starý, tak pojedem busem.")
Je to jasný- až bude příští semestr další výjezd do Paříže, pojedeme ještě jednou a dokončíme, co jsme nestihli!!!

A pak už cesta domů... Dva francouzský filmy, jeden primitivnější než druhej. Dojezd na koleje před půlnocí, rychle popřát Tomášovi (Slovákovi), kterej měl narozky, a spáááááááát!!!
Protože druhej den pondělí, to znamená zase škola od 8 ráno a celej kolotoč všedního týdne nanovo...

Grève!!! a další lekce ze života

Dneska jsme dostali velkou lekci francouzský kultury...

Včera večer na koncertu (kterej pořádal Kamerunec, angažující se v kulturních akcích, hrála skupina z Quebeku a i když hráli styl, kterej mi zrovna nejede- jazzpop- musím uznat, že byli vážně výborní!!! A moooc fešnej klavírista!!!) se začaly šířit storky o tom, že "zítra bude stávka a všechny kurzy odpadaj". Nakonec si tím byli všichni tak jistí, že jsme protáhli zábavu až do dvou hodin do rána. Sedělo nás asi deset lidí ve studiu jednoho Francouze, pili jsme horkou čokoládu a kluci se střídali v Guitar Star- nebo tak nějak se ta hra jmenovala- jde o mačkání správných kláves na malý kytárce podle toho, jak ty noty běžej na obrazovce kompa... Něco jako ten tvůj tancovací kobereček, švigy...

A dneska ráno jsme nemusely vstávat (mě teda v 9:45 probudily SMSky od operátora, kterej tvrdošíjně trval na tom, že si musim nastavit vzkaz do hlasový schránky) a našly skutečně na stránkách školy a v mailu oznámení, že děkan univerzity vyhlásil na dnešek volno kvůli stávce zemědělců. Takže žádný kurzy, otevřená jen jedna menza (ale vařili jako vždy skvěle), a pak jsme vyrazily na odpoledne do města, shánět dárky a užitečný věci. Já si například koupila hooodně uchva kabát a rukavice do Paříže, aby mi tam o víkendu neumrzly ruce...

No a při návratu na Ile du Saulcy jsme je opravdu potkaly!!! Konvoj traktorů, všichni s rozsvícenýma blikajícíma světlama, jeden namačkanej na druhýho, projížděli pomalu hlavní silnicí, sypali zrní, bouchali řachavý kuličky a troubili... Kolem samozřejmě spousta zvědavců, policie...

Ještě o jednom fenoménu bych se ráda zmínila- a to jsou nevyčerpatelný letáčkový informační kampaně... snad každej den (nebo aspoň jednou dvakrát týdně, ale i to je na naše poměry hodně!) tady člověku někdo strká letáčky pod dveře, nebo do dveří, do ruky...
Pořád se tu někdo snaží někoho organizovat, angažovat, lákat, přesvědčovat ke koupi nebo k návštěvě baru...
Kdo mě zná, asi tuší, že mě to docela štve, protože a) stejně je většina toho nevyužitelná, např. Zúčastněte se podpisu petice za desátou sociální dávku od vlády francouzským studentům, nebo Přijďte si desetkrát zahrát bowling ve skupině jedenácti lidí a po jedenáctý, když vás bude dvanáct, dostanete každej padesátiprocentní slevu na pití; b) ale hlavně- já v tom vidím neuvěřitelný plýtvání papírem!!! Takovejch papírků, co se jen tak vyhodí!!!

I ve škole... pořád někdo něco někde kopíruje a tiskne, ne že by oboustranně nebo aspoň dvě stránky na list... ne, každej list je potištěnej třeba z pěti procent a zbytek papíru svítí bíle a drze přímo mě do očí, aby se mi vysmíval, že všechny moje ekologický snahy tady musim zahodit stejně jako ty plasty do normálního odpadu...:-( na což jsem si už musela zvyknout, i když mi každej kelímek od jogurtu v koši drásá srdce a neskutečně se těším na Českou republiku, kde je konťák na každým rohu!!!!

A ještě fotka, jak se mi tu dosušovalo oblečení, když jsme praly...