Sedm statečných Erasmaček se vydalo vlakem z Metz do Nancy (zpáteční lístek stojí deset euro!!!) a dokonce neztratila ani jedna!!!
Ráno byla mlha a asi deset stupňů, takže jsme se nabalily jak pumpy... ale během dne teplota stoupala, až vystoupala asi na 30 (jak tvrdila jedna tabule na obchodním centru), takže jsme všechny svršky musely postupně odkládat, narvat je do tašek a tahat je celej den...
Prošly jsme si centrum, Stanislavovo náměstí, několik bran, co se evidentně opičej po Arc de
Při zpáteční cestě jsme zažily chvilku adrenalinu, kdy jsme si nebyly jistý, jestli nastupujeme do vlaku správným směrem, jestli to náhodou není TGV (nebylo, ale bylo to i tak dost luskusní), pak jestli to zastavuje v Metz, a o chvíli později, jestli už jsme nepřejely a nedojedem až do
Mam z toho akorát děsnej bolehlav, uchozený bolavý nohy, spoustu fotek a vzpomínek a dojmů...
... A taky jedno velký trápení, totiž- co s plastama. Nechápu, nerozumim, ale prostě přes to, jak je Francie vyspělá a kulturní atd, kdo chce třídit plasty, má smolíka pacholíka. Všude po ulicích jsou konťáky na sklo a na papír, ale na plasty ne- a jedna paní v trafice říkala, že každej dům má svůj vlastní konťák, do kterýho se běžnej smrtelník z ulice asi nedostane. Tím pádem jsem včera celej den nosila v tašce igelitku plastovejch odpadků a zuřivě hledala, kam to vyhodit, než jsem před
Sice kolemjedoucí auta troubila a kolemjdoucí chodci docela divně koukali, a taky si vůbec nejsem jistá jestli teda ty plasty pak někdo vytřídí nebo je popeláři hoděj do společnýho odpadu, ale... aspoň pro ten pocit, že jsem udělala fakt maximum...

No comments:
Post a Comment