PAŘÍŽ, baby!!!

Přes víkend 17.-18.10. byl naplánován výlet do Paříže, organizovaný Poissonama. Super příležitost, jak se tam dostat- celý to stálo 60 euro, což je vážně bonbónek cena!!! Takže se nás sebralo asi 50 Erasmáků a kámošů od Poissonů, který, mám pocit, se tam nejeli starat o nás, ale spíš si užívat sami:-)

Odjezd měl být v sobotu v 5 ráno od kolejí. To bylo docela drsoň, protože ještě v pátek večer jsme seděly do jedný hodiny v noci u Jegora na pokoji a kecali jsme (já vim, vstávačka brzo a vůbec, ale mě se absolutně nechtělo spát a slibovala jsem si, že se vyspím v buse cestou...).

V sobotu v 4:30 ráno byla strašná tma, zima, ticho a vůbec nevlídno... Dovedete si asi představit... V 5 jsme čekali u fakulty na příjezd busu, a ono pořád nic... a pořád nic... kosa... furt nic... strašná zima... nic... zima zalejzala za kabáty, do rukavic, do nosů a do uší... bus nikde... no vážně mizérie, a po 45 minutách čekání konečně někdo z Poissonů zavolal do tý busový agentury, pak nám řekli, že "v tý agentuře to spletli" a prej si můžem jít na půl hodky zalézt, bus prej přijede později...

Fajn, zalezli jsme- já si ještě oblíkla o ponožky víc- a po půl hodině jsme se zase srotili před fakultou... Poissoňáci byli celý vysmátí, což mě, upřímně řečeno, dost štvalo:-)A čekali jsme ještě další třičtvrtě hodiny, než bus přijel... no prostě chyba je, myslím, stejně na straně Poissonů a ne tý společnosti... evidentně jim neodeslali šek s rezervací busu, takže žádná rezervace vlastně neproběhla... proto jsme se zdrželi o dvě hodiny... a vyjížděli až v 7 místo v 5. Když si vezmu, že jsme mohla místo tří hodin spát pět... každá minuta dobrá...

A nemilý překvápko- spát se nebude- musí bejt zábava- takže nám pustili nejdřív Přátele a potom Kung-Fu Pandu. Samozřejmě ve francouzštině. ale dalo se tomu dobře rozumět- je to film pro děti:-) A vím to proto, že to bylo tak zajímavý, že jsem si prostě nemohla pomoct a musela na to koukat!!!
Do Paříže jsme dorazili až v poledne a dostali velice krátkej rozchod- jen 5 hodin. Což, kdo byl v Paříži a ví, jak je rozlehlá a kolik je tam věcí na vidění, rozhodně není dostatečně. Takže jsme oběhli jen Rue de Rivoli, Louvre, Champs-Elysées, Arc de Triomphe a Palais des Elysées (Colm chtěl strašně vidět, kde žije Sarko:-D) a pak jsme museli na sraz s ostatníma... Mimochodem, sraz, to znamená, že polovina lidí přišla vždycky pozdě- což mě vytáčí k nepříčetnosti- vrchol byl, když 50 lidí čekalo na 3 opozdilkyně HODINU!!!! A ony se pak ani neomluvily!!! Ale minimálně půl hodiny měl dycky někdo zpoždění...

Ubytovali nás v Auberge de Jeunesse, něco jako hostel. Smolík, zrovna jsem byla na pokoji po deseti:-) Což je docela dost, na jednu koupelnu, která nemá dveře, s jednou sprchou bez závěsu...
Co nám zvedlo náladu, byl sobotní večer. Poissoňáci nás vzali do jedný restošky (tam nás dokonce čekali!!!:-D Tak aspoň něco zvládli objednat správně!), kde bylo zadarmo pití (tzn voda, víno, pivo, vážně co hrdlo ráčí) i jídlo (nosili nevyčerpatelný množství pizzy, asi čtyři druhy, dokonce i bez masa!!! Ale ta byla!!! Skvělá!).

Potom jsme se vyvalili, nacpaní a napojení, do nočních ulic, a nastalo velký rozhodování: Co teď?
A tady se ukazuje nevýhoda velký skupiny, do který patřej Italové a Španělé- nikdy se nic nerozhodne, protože budou všichni stát klidně dvě hodiny na jednom místě a rozhodovat, ale nevyberou žádnou možnost a nejspíš tam už zůstanou... No prostě je to ke zbláznění se!!! :-(Já s Markem, Polákem, jsem obešla aspoň malý kolečko kolem Pantheonu, vrátili jsme se do Auberge asi v jednu v noci. Někteří šli rovnou spát, a co jsem slyšela, tak Španělé byli v pubu, kde pivo stálo 10 euro, a vrátili se asi ve 4 ráno. Super.

V neděli ráno po snídani další sraz (vrrr!!!), kde nám rozdali mapky a jízdenky na Openbusy, to znamená, že po celej den jsme se mohli zadarmo vozit okružníma jízdama po Paříži, jsou tam čtyři trasy a člověk může naskočit i vyskočit kdykoli chce. A pak si běžte kam chcete, večer sraz u autobusu na odjezd do Metz.
Strávila jsem den s Colmem (Ir), což bylo super, protože jsme se shodli na tempu i na věcech, co chceme vidět, a co zas tak nemusíme... ("Chceš dovnitř?" "Koukni jaká je tam fronta... nejdem tam, že ne?" "Moje řeč. Jdem dál.") Běhali jsme celej den, ani jednou jsme se nezastavili, nejedli, nepili, nespali- a stejně jsme stihli jen půlku toho, co jsme chtěli vidět... Paříž je prostě moc rozlehlá a příliš zajímavá...
I tak- aspoň jsme oběhli Montmartre ("Jdem najít kavárnu kde pracovala Amélie!"), Eiffelovku, Hotel des Invalides(Napoleonova hrobka!), Madeleine, Notre Dame a už bylo 5, tzn sraz na odjezd domů. Openbus jsme využili jen jednou, a to na posledních 10 minut cesty k Auberge. On totiž byl strašně pomalej ("Hele to bude rychlejší, když půjdem pěšky." "Jasný, však jsme mladý. Teď můžeme využívat nohy, až budeme starý, tak pojedem busem.")
Je to jasný- až bude příští semestr další výjezd do Paříže, pojedeme ještě jednou a dokončíme, co jsme nestihli!!!

A pak už cesta domů... Dva francouzský filmy, jeden primitivnější než druhej. Dojezd na koleje před půlnocí, rychle popřát Tomášovi (Slovákovi), kterej měl narozky, a spáááááááát!!!
Protože druhej den pondělí, to znamená zase škola od 8 ráno a celej kolotoč všedního týdne nanovo...