Začátek TD, návštěva z Čech, plavání, setkávání se...

12:06, během vypracovávání nejrůznějších úkolů do škóly

Na dnešek, místo výletu do Thionville, mám práci, kterou když neudělám dneska, tak nevím kdy, protože přes týden jsem totally busy... takže zatnout zuby, ignorovat přírodu, která mě volá ven, a makat a makat...
Aspoň že není dvakrát krásný počasí, nevím jak u vás v ČR, ale do nás se zakous podzim... takže zataženo, občas s deštěm (jak je vidno na fotce), vítr, občas kosa... pak se není čemu divit, že tu likviduju tolik croissantů- tělo prostě cítí, že potřebuje tukový zásoby na izolaciO:-) Fuj fuj, pěkně chabá výmluva, skutečnej důvod je, že je tu všechno tak VÝBORNÝ, že se prostě nedá odolat...

Takže se to musí kompenzovat- čím? Našla jsem si novej sport, a to (bohužel jen dvakrát týdně) plavání- je to asi čtvrt hodiny pěšky od koleje, bazén má sice jen 25 metrů, ale profesorka je výborná. Každýho se nejdřív zeptá, o co mu na její hodině jde ("hele vo co ti jde, vole?"... no takhle ne:-)...), a pak mu celou hodinu vymýšlí plavání a nácviky na míru- třeba dvaceti lidem najednou!!! Obdivuju... U mě se zatím soustřeďujeme na znak (moc točím rukama) a prsa (moc spěchám s tempama), slíbila mi kraula... že bych se to konečně, v 21 letech, snad naučila???!!!

Kromě plavání jsme začali chodit taky na TD- neboli travaux dirigés- neboli cvika... je to něco úplně jinýho než u nás v ČR, cvika tu vedou většinou jiní profesoři než přednášky, mají vlastní plán výuky a bere se tu taky něco úplně jinýho než na přednáškách. Chce to od člověka spolupráci a předpřípravu... Taky nám hned navalili spoustu úkolů, projektů, prací...
Nic proti profesorům, jsou veskrze hodní a milí, ale... přece jen, trochu by nám odpustit mohli... nám Erasmačkám... myslím, že to berou spíš jako "hele, když už tady jste a troufáte si studovat s Francouzema, tak musíte něco předvést, takže budete makat dvakrát tolik", a neodpustěj nám vážně nic...
Takže například dva projekty po 25 stránkách na Economie du Travail, projekt o 30 stránkách na angličtinu, plus najít si opravdovej inzerát na opravdovou práci, zpracovat si podle toho CVčko a motivační dopis (pozor, tady tomu říkaj resumé a cover letter) a dokonce si nacvičit opravdový interview jednak ze strany zaměstnavatele, jednak uchazeče!!! Samozřejmě předvést... Huh.

Ještě tu mám bichli Metod ekonomickýho a sociálního výzkumu, kterou musím za tři dny odevzdat, ale není to zrovna čtení na dobrou noc... Maká se tu mnohem víc než v ČR, zlatá zemědělka...

Kromě školy ovšem i žijeme :-) Hodný návštěvník z Čech nám dovezl zásoby od maminek, co jsme si nadiktovaly, a zase jel... Já jsem si nechala přivézt lahev Becherovky, kterou jsem slavnostně otevřela včera večer, namíchala z ní Beton (Becher, tonik, citron) a ten sklidil velkej úspěch na večerní akci, kterou pořádaly Italky a Španělé na zahradě před kolejema... Všichni s chutí připíjeli na českou karlovarskou tradici :-)

Ještě jeden důležitej moment nastal- koupila jsem si kartu 12-25, což je něco jako naše Inkarta, akorát na francouzský železnice... dá se s ní získat dost slušná sleva na jízdným, což potěší, protože vlaky jsou tu neskutečně drahý a železniční doprava je monopolem na trhu vnitrostátních francouzských přepravců... Takže první velkej plán nastává na začátku listopadu, kdy se pojedu podívat za švigrou do Grenoblu!!! Juchej!!!... Cesta sice trvá přes sedm hodin a budu muset zatáhnout v pátek jednu přednášku, ale vyplatí se to, ne?...

BTW, Grenoble... ještě že to město existuje, a dokázalo zplodit jednu velice významnou osobu, která se tu pro mě stává čím dál tím víc významnější (nějak se mi nedaří maskovat emoce, takže mu to už asi došlo, tak teď se, chlapče, předveď...) Zatím nechci nic zakřiknout, ale bylo by fajn mít kam jezdit na prázdniny na hory... :-D

Poslední fotka je ukázka místního vztahu kluků k holkám- Kačka Jirková mě už na to upozorňovala, a je to pravda- chlapi si samozřejmě všimnou, když na koleji bydlej holky, a mě pořád někdo chodil klepat na dveře... Neznámí a nevítaní, nepozvaní hosté, kteří přijdou "čau, jak se máš?" a myslej si, že se budou seznamovat... tenhle styl chování vážně nemám ráda, takže jsem si na dveře vylepila cedulku "Klepejte pouze jestli víte odpověď- Jak se jmenuje prezident země, ze které pocházím?" (kdo najde ve francouzským textu gramatickou chybu, má bod) Myslela jsem si, jak jsem na to vyzrála, ale o dva dny později jsem našla pod dveřmi vzkaz na ubrousku- "Václav Klaus, srdíčko, Bambi, pokoj 224"... :-D Ti chlapi se nevzdaj!!!

Příští víkend pojedeme na výet do Paříže s Poissonama!!! A ten další... domů... Těšte se a děste se... Mě osobně to tu utíká tak strašně rychle, že se mi ani nechce věřit, že už je říjen a že mám jet domů... připadám si, jako by to byly teprv dva týdny, co jsme přijely, a přitom už to budou zakrátko dva měsíce...