Novej semestr

Ještě vám řeknu, jak jsem skončila zkouškový období (to je silný slovo- spíš by se hodilo "zkouškový dva týdny").
Ve druhém týdnu mi zbývaly už jen dvě zkoušky- a to středeční Economie du travail (Ekonomie práce) a páteční Sociologie Politique (neboli socka, a to si každej dokáže do češtiny přeložit:-) ). Ta první mi přišla vážně lehká, místo zuřivýho odpovídání na spousty otázek jsme měli zadaný jen jedno téma a pište tři hodiny, co víte... A já zrovna věděla. Uvidíme, jestli mi výsledky daj za pravdu.
No ale páteční zkouška, to byl postrach!!! Jednak kvůli strašně složitýmu jazyku, kterej ten profesor používá (to jsou slovní spojení, že by jeden nevěřil!), jednak kvůli neuvěřitelnýmu kvantu informací, který do sebe člověk musí nasát (přes 80 stránek popsaných mým písmem, a to ještě v tom nesrozumitelným jazyce), a jednak kvůli tomu, že den předtím byl poslední oficiální ERASMovskej večírek v Baru Latino, na kterej se prostě jít musí!
Takže jsem se učila jak mourovatá, zadek a lokty (a koneckonců i mozek) úplně dřevěný od neustálýho vysedávání u stolu...
Ještě k tomu tady nějakej pán zrovna natíral chodbu (na žluto, juch!), a nebyl dvakrát potichu- buď mu řvalo rádio, panč ho měl samozřejmě dycky na druhým konci chodby, než kde pracoval- a místo aby si ho posunul blíž k sobě, tak ho zesílil- inteligence!!!
A jednak to byl asi člověk s neuvěřitelnou chutí do života, protože se zastavoval na kus řeči s každým, kdo šel okolo, a ten kus řeči trval pekelně dlouho, a on strašně křičel a naprosto nesnesitelným způsobem se smál- to je smích, co řeže stěny!!! No a když zrovna nemluvil nebo nezpíval, tak telefonoval- ti volající mu museli snad vyprávět celou dobu vtipy, jinak by se nemohl pořád řehtat jako kobyla!... A za dveřmi my, vystresovaný ze Socky, a pěkně podrážděný...
No ale učila jsem se, jak to šlo, abych mohla ve čtvrtek večer do toho Latina. Bylo to super- jednak kvůli lidem, z nichž některý jsem tam viděla fakt třeba naposled v životě, a jednak kvůli... no, to je fuk :-) Ekolog zkrátka už není v kurzu...

A v pátek odpoledne jsme nastoupili na zkoušku... ústní, podotýkám! 10 minut na přípravu témata, 10 minut mluvit. Čekali jsme víc než tři hodiny, než přijdem na řadu (dovedete si představit ty nervy- klepala jsem se jak šílená, měla jsem z toho úplnou třesavku a žaludek na vodě), než konečně v půl pátý odpoledne si nás zavolal. Jako poslední tři jsme šly my s holkama. Dostala jsem otázku "société civile", vypotila ze sebe maximum co jsem mohla, vypustila mu málem duši do náručí a dostalo se mi odpovědi, že "nedám vám ještě známku, ale bylo to výborný, na to že nejste francouzka... nebojte se, bylo to výborný".
Takže tímto jsme zakončili první semestr a po jediným víkendu volna hurá do novýho!
A s ním přišla spousta změn... Myslím kvůli lidem.

Mraky ERASMů odjely, smiřuju se s tím, že se s některýma třeba už neuvidím- zní to samozřejmě jako největší klišé, ale půl roku stačí na to, abyste si na sebe zvykli a stali se jednou velkou rodinou. Už víte, co od koho očekávat, s kým se dobře povídá, kdo chodí na sporty, kdo odkud je a co má rád, chodíte spolu tancovat, na obědy, nakupovat...
Osobně mě nejvíc bude chybět Kristý a Luďka ze Slovenska. Byly to moje dvě největší spojenkyně.

Na druhou stranu, přijely i nový tváře. Zatím jich moc neznám, ale ty, co jsem už stihla poznat, jsou sympatický.

Ještě jedno klišé- myslím, že druhej semestr bude hodně jinej, než první. V něčem lepší (už to tu známe, známe lidi, prostředí, obchody, demarše, atd...), v něčem horší (ztrácí to punc novosti a možná to bude jen slabá náhražka prvního semestru, kdy jsme tu byli všichni noví a mladí a nezkušení...)
Uvidíme.