Pouhej týden po Velikonočních prázdninách nám hodný francouzský školní systém nadělil 14 dní volna, od 11. do 25.4.
Poslední dny před prázdninami stály za to :-( Jak už jsem psala v příspěvku o Velikonocích, začaly zkoušky... a docela festovně- nejdřív angličtina, potom předmět Politique Economique a hned další den Economie et Politiques Sociales... Ty poslední dvě zkoušky byly asi bohužel dost propadák- kvanta informací (v případě Eco Pol Soc navíc neskutečně nezajímavý- kdy v životě využiju filozofování o dostatečnosti nebo nedostatečnosti francouzskýho sociálního systému?), dost málo času na jejich naučení (byly hned dva dny po sobě) a navíc obrovská demotivace k učení... A co je nejhorší, zradil mě trávicí systém!
Lépe řečeno, kafe ráno k snídani, který chtělo nutně ven hned po prvních 60 minutách zkoušky- nedá se nic dělat, napsala jsem rychle, co jsem věděla (stejně toho moc nebylo), odevzdala papír a utíkala na malou... Jenže pak už jsem se nemohla vrátit a ten test dopsat, tak to prostě chodí...
Takže jsem si šla v klidu zabalit věci, obalit švestky v čokoládě a kokosu a poobědvat s Haike a Mathieu Marechalovými, kteří se stavili v Metz a jsou zachyceni na fotce, zatímco moji spolužáci psali ještě dvě hodiny...
Proč jsem balila věci a švestky?
Protože v neděli 11.4. v sedm hodin ráno se před SUAPSem sešlo 18 lidí všech věkových kategorií, aby společně nasedli do dvou minibusů a vydali se směrem Alpy, městečko Guillestre, ubytovali se v Auberge de Jeunesse a zůstali tam týden.
Byl to super zájezd!
Každý den po snídani jsme někam vyrazili- a že to bylo v horách, tak se chodilo pořád nahoru a dolů, šplhalo na vrcholky a sestupovalo do údolí, i sněžnice jsme dvakrát obuli a vydrápali se do výšek až tři tisíce metrů, a vyzkoušeli si Nordic Walking, překračovali laviny a poznávali historický památky, navštívili nejvýše položený město i vesnici v Evropě...
Počasí?... Všechny tváře nám ukázaly, ty Alpy :-) a poznala jsem, že na horách se fakt počasí mění rychle- během pěti minut se změnilo ze slunečna, bezmračna a teploučka na nefalšovanou sněhovou vánici... a po dalších deseti minutách se zas udělalo tak vedro, že jsme pokračovali v tričkách s krátkým rukávem...
Byli jsme tři Erasmáci- se mnou ještě Poláci Marek a Izabela. Kromě nás ještě sympatická studentka z Argentiny, tři Francouzský studentky- dračice, dalších několik lidí ve věku 25-30 let (bejvalí studenti, co zůstali věrní SUAPSu) a čtveřice dam ve věku našich prarodičů... no a pak jedno individuum, který jsme přezdili Dromedár a ani se mi sem o něm nechce rozepisovat, jinak bych se zas musela rozčílit!!! Řekněme, že Dromedár byl jedinej černej mrak na modrý alpský obloze...
Bohužel, my mlaďoši jsme byli- jak se ostatně dalo čekat- zdaleka nejaktivnější a nejsportovnější, takže jsme museli hodně čekat na zbytek skupiny- ale že se držely, ty šedesátileté paní!!! I do Sokola by mohly chodit, to musím uznat! ;-)
Být s Markem se ukázalo výhodný oboustranně- on si ode mě půjčoval opalovací krém, balzám na rty a jiné potřeby, na oplátku nás celej týden bavil- například jsme spolu vynalezli novou Erasmáckou znakovou řeč :-D no a ten krém mu stejně nepomohl, protože si sice namazal obličej, až ho měl celej bílej, ale na krk zapomněl- takže se večer do Auberge vrátil s bělostným obličejem a neskutečně rudým spáleným temenem...
A taky jsme objevili půlhodinu cesty od penzionu teplý minerální pramen, stékající do malýho jezírka, tak akorát pro tři lidi- takže koupačka :-) a to koupačka luxusní, soukromá, s výhledem na Alpy všude okolo a s místním vínem!
Malá perlička- poslední večer se šel Marek vykoupat sám, bez nás- prej s ním do tý vody skočili i dva psi, který tam někdo venčil :-)
V Aubergi se o nás staral nemsírně sympatickej pár mladejch místních lidí, skvěle nám vařili! A každej den nám nabalili hezky do batůžku oběd- obloženou bagetu, vždycky nějakou zeleninu a ovoce, pití, sladkost... a k tomu jsme ještě tahali termosky s čajem, kafem, a sušenky nebo vlastnoručně stvořený koláče (proto ty moje švestky...)- no hladem jsme rozhodně netrpěli!!!
A v neděli 18. ráno jsme se zase všichni naskládali do minibusu a vydali se na devítihodinovou štreku přes Grenoble (skoro mi mohla švigra zamávat z okna!!!) a Lyon směrem na sever, do našeho milovaného Metz... no a světe div se!!! Přijeli jsme fo úplně jinýho města, než jaký jsme opustili...
Protože už fakt přišlo jaro, všechny stromy byly rozkvetlý a voněly, i vzduch voněl takovým tím sluncem a novým začátkem a novou nadějí a prázdninama a pohodou... slunce bylo, teplo, tak jsem jen hodila batoh do pokoje a hned vyrazila na běhačku, trochu to slunce využít... No a dobře, že jsem si dobila svoje solární panely, protože v následujících dnech to bude potřeba...
O dva dny později, v úterý večer, jsem pro změnu dovláčela svůj obrovskej kufr, nacpanej poctivou první půlkou všech věcí, co jsem měla v Metz, na autobusový nádraží. Zbylo mi totiž ještě 5 dní prázdnin, tak jsem je využila ke krátký návštěvě Prahy...
No comments:
Post a Comment