Na skok v Čechách, návrat na facku, rodiče a jiné novoty v Metz

Tak nám tady krásně prší, teda že by zrovna krásně, to ne... Poslední dny byla fakt zima a nevlídno... A navíc zpátky do školy!

Protože minulej tejden byly prázdniny, většina studentů z kolejí jela domů- porůznu po Evropě... Zbytku, co tady zůstal, nezávidim, protože byla zavřená půlka koupelen i kuchyní a nejsem si jistá, jestli třeba fungovala menza, knihovna, a tak...

Já jsem si ale týden v ČR fakt užila!!! Jak tu všem říkám, když se mě ptaj, jak bylo: "Il y avait trop de choses a faire en trop peu de temps!"... že prostě bylo příliš věcí, co se muselo stihnout za málo času. Takže prohlídky od doktorů, úřady, setkávání se s přáteli, nějaký kalby a oslavy, rodinný návštěvy včetně lesa a promítání fotek, DVA TRÉNINKY!!! a plavání v Suchdole, na skok na ČZU. A to jsem si ještě slibovala, že udělam nějakou práci do školy... hmm... skoro nic jsem nestihla, to se vážně nedalo! Jen pro úplnost připomínám, že mám pořád ještě před sebou dvacet stránek o vlivu demografickýho vývoje na management podniku, cover letter a resumé na anglinu, třicet stránek z internetu o biozemědělství atd...
Každopádně, strašně jsem si to doma užila, bylo super zase vidět všechny starý známý, přišlo i pár překvapení, a to jen těch milejch!!!

Bohužel, nemilý překvapení pak na mě bafly po cestě zpátky... V sobotu ráno... Kousek od Plzně jsem zjistila, že jsem doma nechala nabíječku na noťas!... Naštěstí rodiče (vezli nás s Bárou autem) vyřešili situaci na místě, koupí nový nabíječky (ale ti zloději chtěli 1700!!! Uaaaaa já bych zabíjela! Sebe i je...), takže mi spadl obrovskej kámen ze srdce...
Dojeli jsme v pořádku do Metz a já zjistila ještě horší věc- že jsem zapomněla doma i platební kartu!!! To znamená bejt tady bez financí, ale hlavně bych nemohla o víkendu navštívit švigru (protože na nádraží si vyzvednu lístek, zaplacenej dopředu přes internet, jedině s tou samou kartou, kterou jsem to online platila- to znamená s tou, která zůstala doma!)!!! Hrůza prostě... Naštěstí se na mě usmálo štěstí v podobě Kristý (ona se beztak směje pořád:-)), která jela do Metz až v neděli večer busem, takže proběhla velká předávací akce na Florenci a ona mi kartu dovezla...

Rodiče pochodili po Metz, pokoukali, zajeli do Nancy a pak dom... Líbilo sejim tu;-) Od taťky taky pochází fotky, který jsem sem uploadla.
No a já vplula zpátky do školního života. A zde přichází novinky- na kolejích je pořád zavřená polovina koupelen a kuchyní, navíc na schodišti předělávaj dlažbu, takže asi budem muset chodit venkem po požárním schodišti bo co...
Jedna z profesorek, co tady vedou sporty, si zlomila nohu, takže místo pondělíno aerobiku jsem šla na volejbal- aby bylo jasno, nedržela jsem míč v pracce asi tři roky, a předtím jen v rámci výuky od Skolči!!!... Takže jsem nebyla přímo posila týmu, ale týmu to nevadilo, protože kluci si stejně nahrávali jen mezi sebou a my holky jsme jim mohly tak maximálně fandit a nepřekážet:-) typický, no, frájové... Ale asi tam budu chodit, docela mě to bavilo a docela jsem čekala, že mi to víc nepůjde...

A šok- jako velká duše se ukázal náš profesor Bombardier, kterýho máme na nejhorší předmět všech dob, Methodes d´Enquetes Economiques et Sociales... Hrůza už jen ten název, a je to mix ekonometrie, statistiky a... no snad i psychologie a ekonomie, občas...
Je to dycky v pondělí večer, v aule, kde je nehorázný vedro (to nechápu- fenomén francouzskejch tříd- maj tam šílený vedro, přetopeno, okna zavřený, všichni tam seděj ve světrech a div ne v rukavicích a kulichách, copak jim není horko?! Tam se nedá soustředit, tam by člověk usnul, nebo rovnou zcepeněl), a profesor je evidentně nejchytřejší osoba na světě, která přece nebude přeřvávat stádo, když ono nemá zájem o jeho výklad. Takže všichni se bavěj, dělaj tak strašnej hluk, že výklad není slyšet ani ze třetí řady, protože profesor mluví potichu, odmítá zvýšit hlas a nezájem- kdo neslyší, neslyší.

No a včera jsme chytly místo až skoro úplně vzadu, vepředu prostě bylo všechno obsazený. A neměly jsme šanci slyšet ani jediný slovo, kolem nás byl hluk jak v lisu na jabka. Tak jsme se s Kristý bavily tím, že jsme koukaly na jednoho kluka před náma, co měl strašně červený odstátý uši, a tupě opisovaly nepochopitelný vzorečky z tabule.
Po hodině jsem zašla za profesorem, že "bych se asi potřebovala zeptat na pár otázeček k dnešnímu výkladu..." a světe div se!!! On se nabídl, že nám to zopakuje! A skutečně, dneska po cvikách s náma strávil další hodinu a půl ze svýho volna, celou lekci opakoval a vysvětloval, že prej to nic není a ať přijdem, kdykoli budem mít problém!... Taková ochota mě usadila ještě víc než nějaká statistická otázka!... (On chudák neví, že kdybych za ním měla chodit dycky, když něco nepochopim, tak bych se k němu musela rovnou nastěhovat!...)